Polák Z.: Několik pokusů s LED (Veletrh 17, Praha 2012) / Sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

Klíčová slova

Použití

SŠ/VŠ

Pomůcky

S běžným vybavením kabinetu
Se speciálními pomůckami

PDF ke stažení

Několik pokusů s LED

Polák Z.

Abstrakt

Zkoumáme základní vlastnosti jedné LED. Několik pokusů pro výuku fyziky, ve kterých jsou použity LED a kde se projevuje kvantový charakter světla. Odhad Planckovy konstanty. Závislost luminiscenčních účinků světla na látku na vlnové délce světla.

Použití LED

Kdo by neznal svítivé diody LED a co všechno se s nimi dá dělat. Na veletrzích nápadů učitelů fyziky v minulosti již zaznělo 18 příspěvků, které velmi doporučuji k prostudování, a bezpočet dalších inspirací nalezne zájemce na internetu (např. [1]).

LED diody používáme jako kontrolky přístrojů, indikátory proudu a hlavně směru proudu v obvodu. Supersvítivé diody vytváří pozorovatelné světlo již při proudu řádově desetin mikroampéru. Jsou vhodné jako zdroje monochromatického světla pro pokusy se skládáním jednoduchých světel, při zkoumání odrazu od barevných povrchů i k pozorování interference. Již prvním pohledem přes mřížku lze poznat, že modré světlo má kratší vlnovou délku než červené, protože jeho maxima jsou blíže u sebe. LED diodami lze nahradit žárovky výkonových zdrojů bílého i barevného světla. Nenahraditelné jsou jako velmi levné a jednoduše realizovatelné zdroje neviditelného IR a UV záření. Málokdo ví, že je lze použít i jako detektory pro daný typ světla či záření. Ve viditelném spektru obvykle na LED diodě vzniká napětí, pokud ji osvětlíme světlem stejné vlnové délky, jakou vyzařuje, nebo případně vlnovou délkou kratší.

Proměříme-li pečlivě voltampérové charakteristiky a emisní charakteristiky jednotlivých LED, můžeme velmi dobře odhadnout velikost Planckovy konstanty. Pokud nemůžeme ve škole měřit vlnovou délku emisního spektra, musíme se jen spolehnout na údaj výrobce. Z vlastního měření jsem k výrobcem uváděným hodnotám velmi skeptický. Vlnová délka, na které dioda vyzařuje maximum energie, se může od katalogového údaje velmi výrazně lišit (i desítky nanometrů). Na druhou stranu překvapivě je vlnová délka λ_max, na které diody nejvíce vyzařují, nezávislá na proudu procházejícím diodou.

Vlastnosti jedné supersvítivé LED

Pečlivě jsme měřili spektrum vyzařované supersvítivou červenou diodou pro proudy 1 µA, 10 µA, 100 µA, 1 mA, 10 mA a pro všechny uvedené proudy platilo: λ_max = ( 634 ± 1) nm. Naopak relativní intenzita svitu v uvedeném rozsahu rostla o něco rychleji než lineárně (viz tab. 1). Hodnoty λ₁, λ₂ udávají vlnové délky, na kterých svítivost diody poklesla na polovinu maximální hodnoty. První dobře pozorovatelný zásvit nastal při napětí 1,45 V při proudu 0,2 µA.

I_D (mA)	U_D (V)	Relativní intenzita na λ_max	λ_max (nm)	λ₁ (nm)	λ₂ (nm)
0,1	1,69	3,1	634	626	641
1	1,81	44	634	626	641
10	2,00	500	635	626	642

Tab. 1. Některé charakteristické hodnoty pro běžnou supersvítivou červenou LED. Přesnost měření λ je lepší než 0,5 nm, přesnost intenzity lepší než 0,1 %.

Obrázek - Polák Z.: Několik pokusů s LED

Lineární částí grafu proložíme přímku. První viditelný svit je označen prvním křížkem U = 1,45 V.

Odhad Planckovy konstanty

Postup měření Planckovy konstanty je dobře objasněn v řadě materiálů ([2], [3], [4]). Grafem voltampérové charakteristiky proložíme přímku a v průsečíku s osou napětí nalezneme hraniční hodnotu U = 1,86 V. Tomu odpovídající hodnota Planckovy konstanty je: \[ h =\frac{e \cdot u \cdot \lambda}{c} = \frac{1,6\cdot10^{-19}\,\cdot\,1,86\,\cdot\,635\cdot10^{-9}}{3\cdot10^8} = 6,3\cdot10^{-34}\,\mathrm{J\cdots}. \]

Velmi dobrá shoda s tabulkovou hodnotou 6,63·10^-34 J·s.

Luminiscenční účinky světla LED diod

Ve škole se studenty řadu let provádím tento motivační experiment. Studenti dostanou do každé lavice trojici RGB (červená, zelená a modrá) barevných LED na prkénku, ochranný odpor 200 Ω spojovací vodiče, a plochou baterii. Všechny tyto pomůcky velmi dobře znají, protože již dříve na laboratorních pracích měřili voltampérové charakteristiky LED diod.

Obr. 1. Na obrázku je standardní uspořádání zapojení barevných LED tak, jak s ním pracují žáci ve třídě.

V místnosti je dokonale zatemněno a rozsvíceno jen slabší světlo (nad tabulí), aby si studenti zvykli na přítmí. Mají za úkol zapojit obvod tak, aby svítila červená dioda. Počkám, až si s tím studenti poradí a na každé lavici se rozzáří červené světélko. Pak si vyzkouší, jak svítí další diody. Rozdám papírky, na kterých jsou červená a modrá písmena. Zhasnu světlo a nechám je, ať si posvítí červeným a modrým světlem na barevná písmena a popíší, co vidí. Ukáže se, že červená písmena v červeném světle v podstatě nejsou vidět, zatímco modrá písmena jsou velmi výrazná, tmavá. A obráceně. Toto většinou znají a dovedou vysvětlit. Pak je nechám rozsvítit červenou LED a ve tmě jim rozdám fluorescenční „kamínky“. Sdělím, že jde o průsvitné kousky plastu obsahující fosforeskující látku. Při osvícení červenou diodou rozptylují červené světlo a ve tmě září červeně. Po oddálení od diody nesvítí. Po osvětlení zelenou diodou září zeleně a opět po oddálení okamžitě přestávají svítit (rozptylovat světlo). Po ozáření modrou diodou se plast rozzáří modře, ale po oddálení svítí zeleně. Jde o docela silný pocitový vjem, že pro modré světlo je něco zásadně jinak. Pak následuje vysvětlení, že fotony červeného světla mají příliš málo energie na excitaci atomů fosforeskující látky, stejně tak zelené světlo, ale fotony modrého světla již mají energie dostatek. Látka se excituje a po oddálení zdroje modrého světla vydává zelené světlo tvořené fotony s nižší energií. Tak jak to vyjadřuje Stokesův zákon (viz [5]). Bližší informace o svítících kamíncích viz např. www.trebax.cz.

Obr. 2, 3. Fluorescenční plast na světle a ve tmě.

Obdobný pokus provedeme pomocí fluorescenčních barevných papírů. Když osvítíme žlutý fluorescenční nebo obyčejný žlutý papír červenou diodou, vidíme jen odražené červené světlo. Je jedno, jestli je papír fluorescenční nebo není, v červeném světle to nepoznáme. Radikální změna nastane při osvícení modrou diodou. Obyčejný žlutý papír se nám jeví jako tmavý. Žluté barvivo absorbuje modré světlo, naopak žlutý fluorescenční papír se doslova rozsvítí žlutým emisním světlem.

Obr. 4. Zjednodušené uspořádání trojice LED s baterií. Obr. 5. Barevné papíry. Na žlutém kartonu jsou nalepeny fluorescenční papírky z bločku samolepících záložek. Také prostřední karta nahoře je žlutý fluorescenční papír.

Obr. 4. (vlevo). Zjednodušené uspořádání trojice LED s baterií.

Obr. 5. (vpravo). Barevné papíry. Na žlutém kartonu jsou nalepeny fluorescenční papírky z bločku samolepících záložek. Také prostřední karta nahoře je žlutý fluorescenční papír.