O příspěvku
PDF ke staženíCvičení z fyziky pro sekundu
Abstrakt
V textu je krátce popsán nově vzniklý předmět na Gymnáziu Dašická „Cvičení z fyziky“ pro třídy nižšího gymnázia. Náplň tvoří především seznam nápadů na cvičení – jakési laboratorní práce z proběhlého prvního ročníku.
Co jsou cvičení z fyziky
Nově zaváděné „Vzdělávací programy pro základní vzdělávání“ přinesly školám povinnost vyrovnat se s řadou vzdělávacích oblastí včetně oblasti Člověk a svět práce zahrnující mimo jiné i kapitolu Práce s laboratorní technikou. Abychom tuto kapitolu dokázali naplnit i ve třídách nižšího gymnázia, vytvořili jsme nové předměty cvičení z fyziky, cvičení z biologie, cvičení z chemie a cvičení ze zeměpisu. Tato „cvičení“ jsou volitelnými předměty, přičemž v sekundě (sedmé třídě) si žáci volí pouze mezi fyzikou a biologií, další předměty pak přichází ve vyšších ročnících, aniž by předměty z minulých ročníků z nabídky mizely.
To, že je předmět volitelný, znamená, že jím řada žáků ze třídy projde, zdaleka ne ale všichni, proto není možné tímto předmětem suplovat laboratorní práce nebo se na poznatky z něj odkazovat na hodinách fyziky. Tento fakt také výrazně ovlivňoval tvorbu náplně cvičení. Co jsme tedy od cvičení chtěli:
• Aby náplň žáky bavila (aby si pořád ještě mohli ve škole hrát)
• Aby si všimli, že fyzika může být hravá
• Aby se něco naučili
• Aby rozšiřovala obzory, motivovala, podporovala zájem o „jak to funguje“
• Aby žáci už měli z hodin nějaký základ pro jevy, děje atd., které na cvičení testují (alespoň většinou)
Formátem cvičení jsou dvě spojené vyučovací hodiny, tedy 90 minut, strávených ve školní fyzikální laboratoři. Cvičení se v sekundě účastní zhruba 15 žáků (druhá polovina třídy si zvolila biologii a někteří z nich možná ještě fyzikou projdou v některém z vyšších ročníků). Na tvorbě témat a zadání jednotlivých cvičení se podíleli všichni učitelé fyziky našeho gymnázia, hodiny pak vedli dva učitelé ve dvou paralelních třídách.
Realita ukázala, že často si místo fyzikálního poznávání žáci odnáší z hodin spíš zážitky a manuální dovednosti, což ale rozhodně není na škodu.
Témata jednotlivých cvičení
Následující odstavce jsou míněny jako krátká anotace či popis náplně jednotlivých cvičení, ne kompletní návody. Ty najdete na webových stránkách Gymnázia Dašická, Pardubice [1].
Vzduch
• Fixírka: konstrukce nejjednodušší fixírky ze skleničky a dvou špejlí,
• Helikoptéra: papírovou konstrukci dle obrázku žáci překreslí na čtvrtku a vystřihnou. Obdélníkové části přeloží na sebe a slepí, listy „vrtule“ přeloží každý na jinou stranu. Po sestrojení se helikoptérka snáší k zemi a přitom se její vrtule relativně rychle otáčí.
Pérové váhy
Dva možné mechanismy vážení
• Vážení za pomoci prodloužení gumového vlákna (pozor, zdaleka ne vždy platí Hookův zákon)
• Váhy pro kosmonauty: Vážení kamene pomocí doby kmitu kyvadla, které si nejprve žáci ocejchovali se závažími laboratorních vah.
Pohyblivé obrázky
Kinesiskop a další optické hračky dle příspěvku Věry Bdinkové z Veletrhu nápadů 13 [2].
Skládání pohybů (Lissajousovy obrazce)
Žáci si vyrobí tzv. Blackburnovo kyvadlo – kyvadlo, jehož závěs je do určité výšky bifilární, od místa spojení pak už jen jednoduchý. Spojení zajišťuje kousek brčka s izolepou (ta je třeba, aby brčko nesjíždělo). Na závěsu je zavěšen papírový kornout, do kterého žáci nasypou krupici. Aby bylo kyvadlo stabilnější, je těsně nad kornout zavěšeno také závaží z laboratorních vah.
Kyvadlo se díky speciálnímu závěsu kýve ve dvou kolmých směrech s různými frekvencemi a sypaná krupice zanechává stopu jeho pohybu – Lissajousovy obrazce. Při vhodném naladění délek je možné dosáhnout i uzavřených křivek.
Měření obsahu
Cílem cvičení je ukázat, že i plochu je možné změřit a to dvěma různými způsoby – pokrytím čtvercovou sítí a vážením. Žáci si vystřihnou z kartonu čtverec 10 cm × 10 cm, který zváží. Pak na další kus stejného kartonu narýsují čtvercovou síť o rozměrech čtverečků 3 mm a vystřihnou z něj nepravidelný obrazec. Tento nepravidelný obrazec zváží, spočítají čtverečky, kterými je pokryt, a výsledky porovnají.
Smykové tření
Žáci si navléknou na nit řetízek korálků, který položí na desku s podkladovým materiálem (dřevo, látka, filc, smirek, …) tak, aby jeho část visela přes hranu. Pak prodlužují převislou část tak dlouho, až se řetízek na desce neudrží.
Ve druhém měření postupují podobně, ale pracují jen s jedním podkladovým materiálem, který si vybrali. Desku naklánějí od vodorovné roviny a opět měří, kdy dojde k „utržení“ řetízku.
Magnetická a gravitační síla
Na hodinu si žáci přinesou větší krabici nebo dvě. Z jedné (nebo z víka) si vezmou stavební materiál, ze kterého vyrobí v druhé krabici bludiště. Od učitele dostanou sponku, magnetku a kuličku a mají za úkol bludiště sponkou projet, nejprve bez víka, poté (když se podaří) i s víkem. Následně zkouší projet bludiště s kuličkou, nakláněním krabice, a zapsat své pozorování – rozdíl mezi působením obou sil na předmět v krabici.
Proudění I (Vánoční hodina)
K vánoční atmosféře patří svíčky. Proto si děti vyrobí větrník – „andělské zvonění“, ovšem bez zvonečků, které pak čtyřmi svíčkami pohání. A když už máme svíčky a sirky, vyzkoušíme ještě pár dalších věcí, například, zda lze sfouknout svíčku skrz papírový kornout nebo jak svíčka umístěná na talířek s vodou dokáže po přikrytí sklenicí zvednout kolem sebe hladinu vody.
Pozor na svíčky, ukázalo se, že k pohánění větrníku jsou nevhodné levné čajové svíčky s tenkým knotem. Mnohem lépe se osvědčily klasické vánoční nebo dortové svíčky, které jsme žákům nakrájeli na menší dílky.
Proudění II
• Anemometr: z tužšího papíru žáci udělají dvě ramena (uprostřed nastřihnutá), která do sebe zasadí do kříže. Na jejich konce pak připevní kelímky od menších jogurtů. Do středu kříže zasadí špendlík, který z druhé stranu umístí do zavrtaného otvoru ve dřevěné tyčce (ty jsme jim připravili). Pak zkoumají chování svého anemometru v proudu vzduchu fukaru a zkouší i měřit/počítat jeho otáčky.
• Létající kelímky (Magnusův jev): Žáci slepí izolepou dva kelímky od jogurtu (dny k sobě) a po obvodu kelímků v místě slepení navinou stuhu. Pak hází kelímek dvěma způsoby: tak, aby se stuha odvinovala ze spodní nebo horní části obvodu kelímku, a pozorují rozdíl v letu. Při hodu je třeba druhý konec stuhy držet, tím se kelímku udělí rotace, která je viníkem jeho nezvyklého chování.
Vážení na páce
V tomto cvičení žáci skutečně měří a počítají. Nejprve přivážou na špejli nit tak, aby visela vodorovně. Tak vytvoří své nerovnoramenné váhy. Pak zavěšují na jedno rameno závaží od laboratorních vah a na druhé předmět neznámé hmotnosti (propisku, křídu, přívěsek, …) a posouvají pozice obou tak, aby našli několik pozic, kdy budou závaží v rovnováze. Z naměřených délek ramen vypočtou hmotnost svého tělesa.
Kladky
Protože je naše škola vybavena soupravami pro žákovské fyzikální pokusy, mohli jsme zařadit cvičení, ve kterém žáci zkouší sestrojit pevnou kladku, volnou kladku a jednoduchý kladkostroj. Siloměrem pak ověřují, zda je opravdu síla nutná ke zvedání tělesa u složitějších konstrukcí nižší než u přímého zvedání nebo jednoduché pevné kladky.
Elektrické obvody
Jednoduché elektrické obvody (zdroj, žárovky, vypínač, tlačítko) žáci zapojují s elektrotechnickou stavebnicí. Někteří poprvé v životě zažijí to, že se jim v ruce rozsvítí žárovka. Nejprve chceme, aby všichni sestavili několik obvodů dle schématu, a když zapojování zvládnou, předložíme jim pár problémových úloh typu: „Zapojte dvě žárovky a vypínač tak, aby jedna žárovka svítila pořád a druhá poslouchala vypínač.“
Tělesa uvnitř a na hladině kapaliny
• Do seříznuté PET lahve s vodou žáci vloží zkumavku s několika broky a změří její ponor. Pak začnou přihazovat další broky a měřit, jak se ponor mění v závislosti na počtu broků.
• Mýdlová lodička aneb povrchové napětí: Žáci si vystřihnou z papíru lodičku s výřezem na zádi a pak za ni kápnou trochu Jaru nebo tekutého mýdla. Pozorují, co se děje.
Horkovzdušný balón
Efektní aktivita, jejíž jedinou nevýhodou je, že je pro nás až příliš rychlá. Zakrývací folii 4 × 5 m z nejtenčího mikrotenu si žáci do skupin rozpůlí, pak přeloží a po dvou stranách přelepí izolepou. Po přesunu do školní tělocvičny (to kvůli vysokému stropu) začnou nafukovat své balony fénem (je třeba, aby v každé skupině alespoň jeden žák přinesl do školy fén). To, jak dlouho se pak balon vznáší a jak vypadá jeho klesání, obvykle všechny překvapí.
Valení míče
Je-li pěkné počasí, půjčíme si se žáky z tělocviku několik starších basketbalových míčů, vezmeme stopky a vydáme se do blízkého parku. Děti si najdou tři trasy s různým povrchem a klesáním a vyznačí na nich křídou délkové značky. Pak po trasách pouští míč a měří jeho mezičasy na jednotlivých úsecích. Výstupem ze cvičení jsou tři grafy závislosti na čase a snad i intuitivní náhled na to, že ne každý pohyb je rovnoměrný a na nerovnoměrném není nic tak komplikovaného.
Kompas
Nejjednodušší kompas sestaví děti tak, že na kousek polystyrenu namalují směrovou růžici, zmagnetují jehlu a správně ji do růžice vloží. Při položení na vodní hladinu v misce pak kompas ukazuje severním směrem. S vlastnoručním kompasem se pak žáci vydají na školní hřiště, změří si délku svého kroku a mapují místní terén. Když nám vyjde čas, místo mapování zařadíme hru, ve které děti hledají ukryté zprávy a orientují se přitom podle zadaných směrů a svého kompasu.
Literatura
[1] http://www.gypce.cz/fyzwiki/
[2] Bdinková V.: Některé zkušenosti z činnostního učení fyziky. In: Sborník konference Veletrh nápadů učitelů fyziky 13. Ed.: Rauner K. Západočeská Univerzita v Plzni, Plzeň 2008., s. 184–189. ISBN 978–80–7043–728–5