Souhrnný sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

PDF ke stažení

Dvořák L.

Příspěvek popisuje jednoduchý měřič napětí s indikací pomocí sloupečku svítivých diod. Přístroj se hodí například pro demonstraci napětí indukovaného v cívce při pohybu magnetu, ale může najít využití i v řadě dalších pokusů.

Druhá část příspěvku popisuje, jak lze měřit velmi malé proudy pomocí běžného multimetru. Příkladem je měření proudu procházejícího špejlí a pokusy na toto měření navazující.

Měřič (resp. indikátor) napětí se sloupečkem LED

Proč chtít  takový měřič

Při demonstraci elektromagnetické indukce pohybem magnetu u cívky není běžný ručkový demonstrační voltmetr tím nejlepším přístrojem. Problémem je setrvačnost ručky. Při pomalých pohybech je vše bez problémů; výchylka ručky odpovídá indukovanému napětí. Ovšem pohybujeme-li magnetem hodně rychle, ručka „nestíhá“ a místo aby ukazovala velké výchylky, sotva se hne z rovnovážné polohy. Použít pro indikaci rychle se měnícího napětí digitální multimetr je už úplně bezpředmětné.

Jako přirozené řešení se jeví užít pro indikaci sloupeček svítivých diod (LED). S touto myšlenkou jsem zjevně nepřišel první – jak jsem byl před časem upozorněn, v USA se prodává „Meterstik“ s 50 svítivými diodami v řadě. Nádherná demonstrační pomůcka, alespoň podle prospektů na webu, kterou lze navíc doplnit řadou sond. „Malým“ problémem je zde cena, která se blíží tisíci dolarů. Nešlo by to třeba trochu skromněji, ale laciněji?

Z pouhého snění o podobném měřiči mě před časem vyvedl Jaroslav Reichl [1], když mi doporučil integrovaný obvod LM3914 (viz [2]) a předvedl jeho základní zapojení. Hned druhý den jsem si šel tento obvod koupit – a výsledkem dalších pokusů a vývoje je dále popsaný prototyp „netradičního“ měřiče.

Chvála integrovaného obvodu LM3914

Slepě kopírovat zapojení z firemních materiálů není to pravé. Fyzik (či učitel fyziky) si navíc rád ověří, zda obvod, který chce použít, vyhoví jeho požadavkům. Není tedy divu, že jsem si nejdřív vyzkoušel, jak přesně dokáže daný obvod indikovat napětí.

Obvod LM3914 v závislosti na napětí přiváděném na jeho vstup rozsvěcuje postupně jednu, dvě nebo až deset svítivých diod. (Druhou možností je, že svítí jedna z deseti diod – ale pro účely demonstračního indikátoru napětí se svit sloupce diod jeví vhodnější.) Obrázek 1 ukazuje, že počet rozsvícených diod opravdu velmi přesně odpovídá přivedenému napětí. V případě, že rozsah vstupního napětí pro rozsvícení všech deseti diod byl asi 1 V, byly odchylky od lineárního průběhu v mezích jen asi ±2 mV!

Prototyp měřiče a jeho vlastnosti

Další vývoj si vyžádal přepracovat zapojení, použít dva obvody LM3914 (chceme přece indikovat napětí obou polarit) a přidat další integrovaný obvod, tentokrát osvědčený operační zesilovač TLC272, a další součástky.

Výsledný prototyp, jak ho ukazuje obrázek 2, sice příliš neoplývá elegancí, ale funguje velmi rozumně.

Jaké jsou jeho vlastnosti?

• Indikuje napětí obou polarit

• Má 2 x 10 svítivých diod, měří tedy s přesností 10 % z celkového rozsahu

• Má citlivost 5 mV

• Je napájen z jedné ploché baterie 4,5 V

Zbývá snad poznamenat, že cena součástek (bez plošného spoje) nepřesáhne dvě stě korun.

Pokusy s měřičem

Jak už bylo popsáno výše, motivací pro vývoj měřiče byla demonstrace elektromagnetické indukce v cívce, když u ní pohybujeme magnetem. Díky tomu, že sloupeček LED opravdu nemá žádnou setrvačnost, lze lehce ukazovat změny i při hodně rychlých pohybech magnetu.

Jak ukazuje fotografie, je vhodné dát na vstup měřiče potenciometr, jímž můžeme upravovat citlivost. Poznamenejme, že při pokusech byl použit potenciometr o relativně nízkém odporu (konkrétně 5 kΩ). Jinak se díky vysokému vstupnímu odporu na vstup dostávají kapacitní vazbou tak velká napětí, že diody svítí trvale.

Velká vstupní citlivost přístroje je na druhé straně výhodou. Umožňuje ukázat, že napětí se indukuje i v kusu vodiče, u něhož hýbeme neodymovým magnetem. Chceme-li ukázat, že v cívce se indukuje vyšší napětí, stačí z vodiče stočit jeden, dva, či více závitů v ruce. Samozřejmě, že závislost indukovaného napětí na počtu závitů můžeme demonstrovat i u cívek z rozkladného transformátoru.

K dalším pokusům patří demonstrace střídavého napětí z generátoru pomalých kmitů, nebo transformace tohoto napětí například pomocí dvou cívek (třeba s 600 závity), přičemž cívky nemusíme umisťovat na společné jádro, stačí je položit vedle sebe.

Podle toho, jak hluboko chceme v příslušné fyzice jít, se nabízí řada dalších pokusů: demonstrovat, jak indukované napětí závisí na vzájemné poloze cívek, na jejich vzdálenosti, atd. A cívkami samozřejmě náměty na demonstrační pokusy s měřičem zdaleka nejsou vyčerpány.

Závěrečná „vize“

Vizí a záměrem je přetvořit současný zkušební prototyp do alespoň několika kusů přístroje, již na zvlášť navržené desce s plošnými spoji. A to tak, aby délka sloupečku svítivých diod byla minimálně 20 cm. (Před tímto dotažením do definitivní podoby zde ještě raději neuvádím schéma zapojení. Přece jen bych rád ještě ověřil třeba odolnost přístroje a případně udělal v zapojení nějaké konečné úpravy) S konečnou verzí půjde ověřit, zda lze tento přístroj opravdu využít jako jednoduchý demonstrační přístroj pro výuku fyziky na školách. Třeba se pak podaří najít i výrobce, který by dokázal udržet cenu dostatečně nízko, a nabídnout přístroj zájemcům na školách.

Velmi malé proudy a obyčejný multimetr – aneb měříme odpor špejle

Úvodní motivace

Při pokusech z elektrostatiky lze ukázat, že nabitou plechovku lze  pomalu vybít, dotkneme-li se jí špejlí. (Náboj odchází přes špejli do našeho těla.) Je-li špejle hodně suchá, můžeme místo ní použít slanou tyčku, ta obvykle vede lépe.

Tento pokus nás může přivést k myšlence: Nedal by se změřit proud, který při tomto vybíjení teče špejlí? Resp. nedal by se změřit odpor špejle? A to pokud možno bez nějakého drahého měřicího přístroje? Kupodivu se ukazuje, že to jde, a to obyčejným multimetrem v ceně okolo tří až čtyř set korun.

Princip měření

Máme-li (školní) zdroj vysokého napětí, můžeme měření provést tak, jak to ukazuje obr. 5.

Princip měření odporu je jasný: při známém napětí zdroje U změříme proud I procházející špejlí. Jak ale změřit velmi malý proud multimetrem? Vždyť proudové rozsahy multimetru začínají na desetinách miliampéru – a tak velké proudy špejlí určitě netečou! Řešení kupodivu existuje a je velmi jednoduché: multimetr přepneme do napěťových rozsahů. Prostě voltmetr zapojíme do série se špejlí, jako ampérmetr.

Na napěťových rozsazích má multimetr vnitřní odpor R_v = 10 MΩ. Napětí U_v = 1 mV, které bez problémů změří, odpovídá proud voltmetrem I_v = U_v/ R_v =  10^-3 V/10⁷ Ω = 10^-10 A = 0,1 nA. (Pozor, nejlevnější multimetry mívají vnitřní odpor jen 1 MΩ, údaji 1 mV pak odpovídá proud 1 nA.)

Co můžeme naměřit: Ohmův zákon při vedení proudu špejlí, atd.

Příklad naměřených výsledků ukazuje obr. 6. Vidíme, že proud roste s napětím opravdu lineárně. Pro danou délku špejle vycházel její odpor asi 150 GΩ.  Ovšem pozor – měření bylo prováděno v horkém vlhkém počasí. V jiných podmínkách může být odpor špejle zřejmě podstatně větší.

Měření pro různé délky špejle, od 5 do 25 cm, ukázalo, že odpor špejle je – opět v souladu s teorií – úměrný její délce. Hezké výsledky dalo i měření proudu, který tekl špejlí při vybíjení nabité plechovky. Ale na podrobnější prezentaci těchto výsledků už tady není místo – snad někdy jindy.

Závěr

Domnívám se, že na uvedených příkladech je vidět, že s pomocí moderní techniky můžeme některým měřením elektrických veličin přidat novou kvalitu či otevřít nové možnosti i „za velmi levný peníz“. Věřím, že v budoucnu se podaří některá tato netradiční měření či tyto a podobné „netradiční měřicí přístroje“ dotáhnout do podoby, kdy nebudou pouhou novinkou či kuriozitou, ale budou moci dobře sloužit při výuce fyziky na školách.

Literatura

[1] Reichl J.: ústní sdělení (a demonstrace základního zapojení s LM3914)

[2] National Semiconductor. LM3914 Dot/Bar Display Driver. February 2003. Online: http://www.national.com/ds/LM/LM3914.pdf [cit. 31. 8. 2009]