O příspěvku

Tématické zařazení

Použití

  • SŠ/VŠ

Pomůcky

  • S opravdu jednoduchými pomůckami
  • S jednoduchými pomůckami
  • Experimenty využívající počítač
PDF ke stažení

Kmity a vlnění

Špulák F.

1. Kmity na vzduchovém sloupci

K tomuto účelu je použita nádoba s obsahem přibližně V0 = 2 l, která je spojena s plastovou trubicí. Do horního otvoru trubice je vložen váleček, který má průměr stejný jako vnitřní průměr trubice. Po vložení začne váleček konat v trubici kmitavý pohyb na vzduchovém sloupci. Vzduch v nádobě a trubici je přitom stlačován a následně expandován. Posune-li se váleček v trubici o interval Δy, změní se objem o ΔV = S Δy, kde S představuje průřez trubice. S tím je spojena změna tlaku p0 v soustavě o Δp.

(1.1)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image004.gif.

Změna tlaku v soustavě je

(1.2)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image006.gif.

Násobí-li se tato změna tlaku průřezem trubice, získáme sílu, kterou stlačený vzduch působí na váleček

(1.3)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image008.gif.

Použitím druhého pohybového zákona obdržíme diferenciální rovnici kmitavého pohybu válečku

(1.4)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image010.gif.

Z pohybové rovnice (1,4) určíme periodu kmitu T válečku

(1.5)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image012.gif.

Tlak vzduchu p0 v klidové poloze válečku se skládá z barometrického tlaku b a korekčního tlaku pk, který je způsoben tíhou válečku: p0 = b + pk.

Provedení experimentu

K experimentu je použita plastová trubice dlouhá 1 m s průměrem 1,2 cm (Obr.1.2.). Trubice je na jednom konci nasazena do uzávěru od PET lahve. Pomocí tohoto uzávěru je možno trubici upevnit na libovolnou láhev s odpovídajícím závitem. V experimentu použité lahve měly objem 1,5 až 2 l. Do trubice je vkládán kovový váleček s magnetkou. Hmotnost válečku je možno zvýšit připevněním dalšího menšího válečku. Na trubici je měděným drátem navinuto celkem dvacet cívek s jednotlivým odstupem 5 cm. Konce vodiče jsou vyvedeny a připojeny na modul voltmetru systému ISES. Pro umožnění měření změny tlaku je láhev opatřena výstupem s hadičkou, která je připojena do modulu manometru systému ISES. Po aktivování měřícího systému je do horního konce trubice vložen váleček opatřený magnetkou. Váleček začne konat kmitavý pohyb. Při průchodu magnetky středem cívky je v cívce indukováno napětí úměrné rychlosti pohybu válečku s magnetkou. Napětí indukované v jednotlivých cívkách je zaznamenáváno měřícím systémem stejně jako změna tlaku. Systém ISES vytvoří grafy závislosti napětí a tlaku na čase (Obr. 1.1.)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image014.jpg

Obr. 1.1.

Ke zjištění amplitudy z grafu závislosti napětí na čase je třeba si uvědomit, že jednotlivá napěťová maxima představují průchod válečku středem cívky a jednotlivé „klubko“ představuje polovinu kmitu válečku v trubici. Proto amplituda je rovna polovině počtu zaregistrovaných cívek násobených vzdáleností mezi jednotlivými cívkami.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image016.gif

Obr. 1.2.

2. Kmity zkumavky v kapalině

Po vložení zatížené zkumavky do nádoby s kapalinou začne zkumavka konat tlumený kmitavý pohyb. Po ustálení nastane rovnováha mezi vztlakovou a tíhovou silou působící na zkumavku. Na zkumavku pak působí vztlaková síla, kterou můžeme zapsat

(2.1)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image018.gif,

kde g je tíhové zrychlení, ρ hustotu kapaliny y hloubku ponoru a S průřez zkumavky.

Tuto rovnici uvedeme na standardní tvar pohybové rovnice

(2.2)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image020.gif.

Úhlová frekvence kmitů zkumavky je tedy

(2.3)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image022.gif.

3. Kmity kapaliny v U-trubici

Špulák F.: Kmity a vlnění - image023.jpg

Obr. 3.1

V trubici tvaru U o průřezu S je kapalina, jejíž sloupec má délku l. Síla způsobující pohyb sloupce kapaliny je

(3.1)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image027.gif,

kde y představuje výchylku hladiny vůči rovnovážné poloze a ρ hustotu kapaliny.

Rovnici zapíšeme ve tvaru

(3.2)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image029.gif.

Diferenciální rovnice pohybu kapaliny v trubici je

(3.3)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image031.gif.

Úhlová frekvence kmitů kapaliny v trubici je tedy

(3.4)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image033.gif.

Perioda kmitů kapaliny v trubici je

(3.5)

Špulák F.: Kmity a vlnění - image035.gif.

4. Kmity tělesa na struně

Na vlákně o délce l je uprostřed umístěno tělísko o hmotnosti m. Vlákno je jedním koncem připevněno k pevné stěně a druhý konec je napínán přes kladku konstantní silou P, kterou způsobuje hmotnost závaží (obr. 4.1). Následně určíme periodu vlastních kmitů T vlákna, jestliže vlákno vychýlíme o malou délku. Hmotnost vlákna lze zanedbat.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image037.jpg

Obr. 4.1

Špulák F.: Kmity a vlnění - image039.jpg

Obr. 4.2

Nejprve vypočítáme funkční závislost velikost síly F na malé výchylce y:

Z podobnosti trojúhelníků na obr. 4.2 plyne vztah Špulák F.: Kmity a vlnění - image041.gif. Odtud Špulák F.: Kmity a vlnění - image043.gif.

Porovnáním ze vztahem F = -ky dostáváme Špulák F.: Kmity a vlnění - image045.gif.

Dosazením do vztahu pro úhlovou frekvenci harmonického oscilátoru Špulák F.: Kmity a vlnění - image047.gif získáme periodu vlastních kmitů tělesa na struně: Špulák F.: Kmity a vlnění - image049.gif

5. Demonstrace Dopplerova jevu.

Pohár (dutá kovová koule se seříznutým vrchlíkem) vyvážený symetricky k ose protizávažím (viz obr. 5.1) upevníme v ose do držáku odstředivého stroje. Po roztočení odstředivého stroje vzniká tření vzduchu o hranu vrchlíku tón a frekvenci f.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image051.jpg

Obr. 5.1

Pozorovatel pak slyší zázněje vznikající složením tónů, které vnímá při přibližování a vzdalování poháru. Vlastní provedení experimentu je zřejmé z obr. 5.2.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image053.jpg

Obr. 5.2

Poznámka: Zajímavé je, že výška tónu se v tomto případě nemění spojitě s rostoucími otáčkami, ale skokem. Totiž při proudění vzduchu štěrbinou (jejíž jedna hrana je ostrá) vzniká při určité rychlosti kolem ostří hrany turbulentní proudění a po obou stranách otvoru, vně i uvnitř, se vytvářejí v pravidelných sledech víry (obr. 5.3). Podobné periodicky se opakující víry (Carriérovy víry) vznikají nejen při průchodu úzkou štěrbinou, ale i při nárazu proudícího vzduchu na ostrou hranu, při prudkém mávnutí holí nebo bičem, při pohybu vzdušných proudů kolem drátů a strun při větru (tzv. Eolova harfa) a také při proudění vzduchu kolem ostré hrany seříznutého vrchlíku poháru (dutá koule zde působí jako rezonátor). Takto vznikající tóny jsou slabé intenzity, pokud nejsou zesíleny rezonancí vzduchového sloupce, napojeného k tomuto oscilátoru. Jejich stálá frekvence se udržuje i při dosti značném kolísání tlaku vzduchu. Přesáhne-li však tlak určitou mezní hodnotu, rozpadne se vír ve dva, kmitočet takového „třecího“ tónu se zdvojnásobí - nastane „přefouknutí“ do 2. harmonického tónu. Při dalším stupňování tlaku se může vír rozpadnout na tři samostatné víry („přefouknutí“ do 3. harmonického tónu). Tyto jevy byly poprvé zkoumány a popsány českým fyzikem Čeňkem Strouhalem r. 1878.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image055.jpg

Obr. 5.3

Tvoří-li se výše popsané třecí tóny při průchodu úzkou štěrbinou o šířce u a vzduch proudí rychlostí v, je frekvence vírů f určena vztahem

Špulák F.: Kmity a vlnění - image057.gif.

6. Rezonance

Reproduktor připojíme k tónovému generátoru (viz obr. 6.1) Při určité frekvenci (či jejím násobku) rezonuje vždy určitý ocelový pásek upevněný nad reproduktorem; vzduchový sloupec ve svislé trubici („komínu“). Výšku vzduchového sloupce zde můžeme měnit ještě pomocí pístu.

Špulák F.: Kmity a vlnění - image059.jpg

Obr. 6.1