O příspěvku
PDF ke staženíSpolupráce žáků osmiletého gymnázia a základních škol
Příspěvek seznamuje s projektem, v němž studenti naší školy předvádějí dětem ze 4. a 5. tříd základních škol jednoduché pokusy z fyziky, chemie a biologie.
Nabídka témat
Témata Co umí voda, Co umí vzduch, Naše smysly, Měření základních veličin a Magnety jsme nabídli k výběru učitelkám ze 4. a 5. tříd základních škol v okolí ke zpestření hodin přírodovědy. Jedná se o pokusy zcela jednoduché, vše potřebné jsme si přinesli. Kromě zážitku si děti odnesly z hodiny i vlastnoruční výrobek. Programy Voda, Vzduch a Magnety se vejdou do jedné vyučovací hodiny, na Naše smysly a Měření základních veličin je lépe mít vyučovací hodiny dvě.
Základní myšlenkou projektu je spolupráce dětí se studenty. Učitelé se snaží zasahovat pouze ve zcela nezbytných případech.
Přínos pro žáky základní školy
Základní teoretické poznatky jsou spojovány s praktickými ukázkami.
Žáci pracují ve skupinách, jsou nuceni spolupracovat (právě práci v malých skupinách, v nichž je vždy jeden „poradce“, učitelky velmi ocenily).
Žáci komunikují s neznámými studenty, popř. vyučujícími.
Přínos projektu pro studenty gymnázia
Sami si připraví přesnou podobu svých vystoupení.
Vyzkouší si svoji schopnost jasně a přesně se vyjádřit, schopnost improvizace a reakce na nečekané situace. (Na některé dětské otázky a reakce se připravit prostě nedá.)
Po návratu do školy krátce zhodnotí své vystoupení.
Přijdou na to, že něco vysvětlovat není tak snadné, jak to z pohledu z lavice vypadá.
Co umí voda
Mění tvar - přeléváme do různých nádob.
Má stálý objem (přeléváme do různých baněk a odměrných válců, děti odečítají).
Nedá se stlačit (v injekční stříkačce).
Má vodorovný povrch (s olovnicí svírá pravý úhel).
Voda v kulaté nebo válcové nádobě funguje jako lupa.
Umí téci „do kopce“ (model spojených nádob).
Při vypařování odebírá teplo (kapesník namočený ve směsi lihu a vody hoří, ale neshoří).
Umí se prohnout „jako trampolína“, unese drobné předměty (dvacetník, jehlu apod.).
Umí měřit čas (model vodních hodin).
A na závěr pár kouzel:
Z pohlednice vystřihneme lodičku, položíme ji na vodu, kápneme za ni saponát – rozjede se.
Vystřihneme si leknín, poskládáme a položíme na vodu – otevře se.
Co umí vzduch
Je všude kolem nás (i pod lavicí – dá se tam dýchat).
Dá se stlačit (v injekční stříkačce, zavřené PET – láhvi).
Umí něčím postrkovat (vytáhneme-li píst v ucpané injekční stříkačce, zajede zpátky).
Je potřeba k tomu, aby hořel plamen (přiklopená svíčka zhasne).
Tlačí na nás ze všech stran (překlopíme skleničku plnou vody zakrytou papírem – papír nespadne a voda nevyteče).
Tlačí ze všech stran stejně (do lahve od kečupu vhodíme zapálený kousek novin, přiklopíme vajíčkem natvrdo – s „mlasknutím“ zaleze do lahve). (Doporučuji noviny, běžný kancelářský papír hoří špatně, o to více kouří.)
S teplem se roztahuje (balonek na hrdle lahve od vína se v teplé vodě „nafoukne“).
Teplý vzduch stoupá vzhůru (vyrobíme si hádka, na niti jej dáme nad svíčku).
Vzduch něco váží (zvážíme PET-láhev prázdnou a láhev natlakovanou pumpičkou)
Vydává zvuk (pískání balonku, flétna).
Dýcháme ho (takto fungují naše plíce – model z PET-lahve a balonků, viz obrázek).
(Jako „bránice“ se osvědčila chirurgická rukavice – je poměrně pevná, dobře drží, aniž by bylo potřeba ji lepit a přitom příliš nestlačuje uříznutý konec PET-lahve)
Pomáhá rostlinám v rozmnožování (vyrobíme si model semínka – „vírníček“ – viz obrázek).
Naše smysly
Zrak
Prohlédneme si model oka (z kabinetu biologie).
Důležitá část oka je čočka, seznámíme stručně se spojkou a rozptylkou, v oku je tedy spojka.
Jednodušší model oka:
Svíčka – předmět
Čočka – oko
Stínítko – sítnice
Když nevidíme dobře:
Čočka je málo „tlustá“ – obraz najdeme, posuneme-li stínítko – sítnici dál (potřebujeme brýle – spojky).
Čočka je moc tlustá – obraz najdeme, posuneme-li stínítko blíž (potřebujeme brýle, které paprsky trochu „rozhodí“, tedy rozptylky).
Mají-li děti brýle, mohou si vyzkoušet, jaké jsou. (Nesahat na skla brýlí! Měly by také vědět o funkci cylindrických skel, případně smyslu okluzí. Pokud děti samy nechtějí, brýle jim neberte!)
Proč máme dvě oči? (Dívejte se přes prst na natažené ruce střídavě jen levým a jen pravým okem, pak dejte prst blíž k oku – obrazy jsou posunuté, mozek z jejich vzdálenosti pozná, jak jsou daleko.)
Ke vnímání vzdálenosti jsou potřeba obě oči: Zakryj si jedno oko, pak pomocník podrží ruličku asi 1 m před tebou, tref se kuličkou do ruličky.
Oko potřebuje určitý čas – vyrobíme si model filmu. (Po namotání provázků a roztočení se zvířátko „schová“ do „klece“.)
Čich
Má člověk dobrý čich? Která zvířata se čichem dobře orientují?
Máte Vy citlivý nos? Pokuste se určit jen čichem, co je v pytlíčcích (očíslovaných), které dostanete do ruky. Odpovědi neříkejte nahlas, pište je na papír. (Obvyklá náplň: mateřídouška, skořice, kakao, káva, kokos, máta, česnek, majoránka, kmín, černý čaj)
Hmat
Prohlédněte si model povrchu kůže z kabinetu biologie.
Jakou částí těla můžeme hmatat? Která zvířata se orientují hlavně hmatem?
Zavažte si oči, pokuste se hmatem rozeznat, co je na plastických obrázcích. Prohlédněte si je. (Obrázky jsou původně určeny pro nevidomé děti jako pomůcka k nácviku Braillova písma.)
Znovu si zavažte oči. Pokuste se hmatem roztřídit hromádku drobných předmětů (fazole, párátka, kuličky, kousky slámek apod.)
Prohlédněte si ukázku textu psaného Braillovým písmem a klíč k jeho čtení. Zvládli byste hmatem rozlišit alespoň několik písmen? (Takže si dávejte pozor na oči!)
Sluch
Co vydává zvuk – všechno, co kmitá (ladička, kovový pásek, vzduch ve flétně…)
I naše hlasivky se chvějí – dejte si ruku na krk a řekněte „pátá á“.
Vznikne-li zvuk, rozvlní se vzduch a naráží nám do ucha – prohlédneme si jeho model.
Zvuk se šíří i v pevných látkách (přivažte lžíci na nit, nit vložte do ucha a volně visící lžíci nechte klepnout o stůl, předveďte nitkový telefon).
Jak máme citlivý sluch? Položte před sebe papír a tužku, zavažte si oči a pište, co slyšíte (klepání dřívek, mačkání novin, houkání na lahve, cvakání propisky…)
Měření základních veličin
Délka
Víte, v jakých jednotkách měřili délku naši předkové? Zkuste přiřadit k provázkům (různobarevným – pro snadnější kontrolu) lístečky s názvy délkových jednotek.
Řešení:
česká dlaň asi 7,9 cm vídeňský loket asi 78 cm
česká pěst asi 9,8 cm česká stopa asi 30 cm
česká píď asi 19,7 cm yard asi 91 cm
pražský loket asi 59 cm (jeden „přesný“ pražský loket můžete dodnes vidět v Praze, je zazděný ve zdi Novoměstské radnice)
český sáh asi 1,7 m, dosah vztyčené paže dospělého muže
(z toho si můžete udělat obrázek, jak byli lidé velcí. Jak vysoko asi dosáhne tatínek?)
Vyrobte si vlastní podobné jednotky.
Jak změříte tloušťku provázku (listu v sešitě apod.)?
Čas
Zkuste odhadnout bez hodinek dobu 1 minuty. Postavte se, až podle Vás uplyne 1 minuta, sedněte si. (Časoměřič říká nahlas pořadí, ve kterém si děti sedly, a píše si k příslušným číslům čas).
Zkuste si měřit se stopkami (pustit, zastavit, vynulovat). Změřte kamarádovi, za jak dlouho udělá 10 dřepů (napíše na papír jméno Vaší školy apod.)
Změřte, jak rychle stihnete dvakrát za sebou zmáčknout stopky. Změřili jste si tzv. reakční dobu. Kde je důležité s ní počítat?
Prohlédněte si modely přesýpacích, svíčkových, vodních hodin.
Teplota
Proč nás hmat mate? Vložte ruku do misky se studenou a pak s vlažnou vodou. Pak vložte druhou ruku nejprve do misky s teplou, pak s vlažnou vodou.
Teplotu měříme na základě roztažnosti. Co všechno se může roztahovat?
– vzduch – balónek na skleněné lahvi, kterou ponoříme do horké vody se nafoukne (viz Co umí vzduch)
– voda – skleněnou láhev naplníme obarvenou vodou, uzavřeme zátkou s úzkou trubičkou uprostřed a vložíme do horké vody, voda v trubičce vystoupí
– pevná látka – bimetalový pásek zahřejeme nad svíčkou, vysvětlíme princip
Znáte nějaké zajímavé teploty? Zřejmě se dostanete ke 100 °C a 0 °C jako teplotě, při které vaří voda a taje led.
Ukážeme si malé kouzlo – náš led taje už při asi –6 °C. (Je vyroben ze slané vody.)
Objem
Prohlédněte si několik různých odměrných válců. Čeho si musíte všimnout?
Viděli jste někde podobné zařízení? Prohlédněte si kuchyňskou odměrku. Proč se dříve sypké materiály (obilí, cukr apod.) spíše odměřovaly, než vážily?
Objem pravidelných předmětů se naučíte časem počítat v matematice. Jak změříte objem něčeho nepravidelného, třeba kamene? (Vložíme jej do odměrného válce.)
Jak zjistíte objem předmětu, který se do válce nevejde?
Magnety
K něčemu se přitahují, k něčemu ne, mohou přitahovat nebo odpuzovat – vyzkoušejte.
Umí nadnášet (levitující magnety).
Umí pohybovat předměty – zkuste si postrkovat berušky na magnetech. Kdo provede berušku nejrychleji klikatou dráhou?
K čemu jsou magnety dobré – kompas (prohlédněte si buzolu), drží dvířka od ledničky, umí vyrábět elektřinu – rozsviťte si žárovku na modelu „třífázový proud“.
Literatura
[1] Matyášek, J. a kol.: Učebnice Prvouka a Přírodověda pro 3. – 5. ročník základní školy, Nová škola, 2004
[2] Rojko, M.: Přemýšlíme a hrajeme si v prvouce a přírodovědě
[4] Kapler, I.:Míry, jednotky, veličiny, Repronis, Ostrava, 2000
[5] http://kdf.mff.cuni.cz/heureka/
[6] Svoboda, E. : Pokusy s jednoduchými pomůckami, Praha, Prometheus, 2001