Příspěvek uvádí historické experimenty týkající se elektromagnetického vlnění. Podstatná část příspěvku je věnována různým experimentům s Lecherovým vedením.
Nejefektnější demonstrace stojatého vlnění v plynu a možná jedna z nejefektnějších demonstrací ve fyzice vůbec, je stojaté vlnění na Rubensově trubici. Poněkud méně experimentálně náročná, ale také méně efektní, je demonstrace stojatého vlnění pomocí Kundtovy trubice. Kundtova trubice zobrazuje stojaté vlnění „otiskem“ kmitajícího vzduchu do vhodného granulárního materiálu, Rubensova trubice zobrazuje akustický tlak pomocí plamínků hořícího plynu unikajícího z řady malých otvorů podél trubice. V obou případech mohou zvídavější žáci objevit jevy, jejichž interpretace není jednoduchá a které byly svého času předmětem diskuse známých fyziků v odborných časopisech. S postupem doby se na závěry tehdejší diskuse, zdá se, poněkud zapomnělo a příslušné práce jsou málo citovány. Cílem článku je tuto oblast připomenout a doplnit o některé experimentální zkušenosti autora.
Využití spotřební elektroniky při školních experimentech. Měření účinnosti ohřevu vody různými ohřívači s využitím elektrického wattmetru a digitálního teploměru, demonstrace vlastností elektromagnetických vln pomocí dálkového ovladače, návod na výrobu přijímače.
Náměty, jak využít v optice laserové ukazovátko k demonstraci jevů jako je průchod světla různými prostředími, odraz, úplný odraz, lom, interference a jak ho využít k měření vlnové délky světla.
Možnosti měření rychlosti zvuku ve fyzikálním praktiku – pomocí Kundtovy trubice, Quinckeho trubice a srovnáním fáze zvukového vlnění s referenčním zdrojem.