Souhrnný sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

PDF ke stažení

Koudelková V.

V příspěvku jsou popsány tři netradiční pokusy z magnetismu – použití LED pro demonstraci elektromagnetické indukce, demonstrace diamagnetismu a magnetické kyvadlo brzděné vířivými proudy.

Úvod

Inspiraci na tři pokusy popsané v tomto příspěvku jsem čerpala ze zahraničních časopisů (viz [1–3]).

Elektromagnetická indukce

Elektromagnetická indukce se na školách obvykle ukazuje pomocí voltmetru s ručkou uprostřed. Autoři článku [1] doporučují používat dvě svítivé diody zapojené antiparalelně (tedy paralelně s opačnou polaritou). V našich podmínkách lze pokus provádět se školní cívkou 12 000 závitů, červenou a zelenou LED a běžným školním válcovým magnetem (viz obr. 1).

Výhody:

LED reagují rychle, na rozdíl od ručky voltmetru je nebrzdí setrvačnost.

Lze demonstrovat velikost změny magnetického indukčního toku – při rychlém pohybu magnetu LED svítí hodně, při pomalejším málo.

Barva svitu LED indikuje polaritu.

Poslední výhoda je hlavně motivační – na rozdíl od voltmetru, kde se pouze „hýbe ručka“, při požití LED „opravdu vyrábíme energii“ a něco reálného rozsvítíme.

Pokročilejší studenti mohou provést odhad velikosti indukovaného napětí: \[ |U| = \frac{\Delta \Phi}{\Delta t} = \frac{\Delta (B \cdot S \cdot N)}{\Delta t} ,\] kde B je magnetická indukce (pro neodymové magnety je v blízkosti magnetu B ~ 1 T), S je průřez magnetu (~ 1 cm²), N = 12 000 je počet závitů cívky a Δt je doba, za kterou změna magnetického indukčního toku nastane (pokud magnetem pohybujeme rukou, lze odhadnout Δt ~ 0,6 s). Po dosazení vyjde |U| ~ 2 V, což je právě zhruba napětí, při němž svítí LED.

Demonstrace diamagnetismu

Pokud vložíme diamagnetickou látku do magnetického pole, vzniknou v ní magnetické dipóly, které působí proti vnějšímu poli. V látce tak dojde k zeslabení vnějšího magnetického pole. Navenek se diamagnetismus projevuje slabým odpuzováním látky od magnetu.

Vhodnou látkou pro demonstraci diamagnetismu je bismut, který má magnetickou susceptibilitu přibližně dvacetkrát větší než voda (c bismut ~ –2 · 10^-4).

Uspořádání experimentu je vidět na obrázku 2 (viz také [2]). Na citlivé váhy (potřebná citlivost jsou setiny gramu) je umístěn stojánek z neferomagnetického materiálu, na který je položen vzorek bismutu. Pokud se k bismutu přiblížíme seshora neodymovým magnetem, zaznamenáme na vahách větší výchylku. Váhy samozřejmě neregistrují zvětšení hmotnosti vzorku bismutu, ale sílu – v tomto případě sílu, kterou je diamagnetická látka odpuzována od magnetu.

V uspořádání popsaném výše lze dosáhnout síly o velikosti několika desetin milinewtonu, což se na vahách projeví zvýšením údaje o několik setin gramu.

Poznámka: stojánek musí být dostatečně vysoký (v našem uspořádání cca 30 cm), aby experiment nebyl ovlivňován přitahováním magnetu s horní deskou vah.

Magnetické kyvadlo

Experiment popsaný v článku [3] je dalším z řady pokusů, jimiž lze demonstrovat vířivé proudy. Autoři článku vyrobili krychli z vrstev hliníku a papíru a poté nad touto kostkou nechali kývat magnet (viz obr. 3).

V článku jsou uvedeny dva závěry pokusu:

• Pokud se magnet kýve nad hladkou stranou (obr. 3a), velmi rychle se utlumí.

• Pokud je kostka otočená tak, že se magnet kýve rovnoběžně s vrstvami (obr. 3b), je tlumení pohybu jen velmi malé.

Autoři však nezodpověděli několik dalších otázek, například:

• Co se stane, pokud je kostka natočená šikmo?

• Jaké bude tlumení, pokud se bude magnet kývat kolmo na vrstvy? (obr. 3c)

• Jsou kmity magnetu harmonické? Jak je velké tlumení?

• Jak závisí tlumení na vzdálenosti mezi magnetem a kostkou?

Uspořádání pokusu

V našem uspořádání jsme použili kvádr o rozměrech 6 x 6 x 4,5 cm vyrobený z měděných plechů spojených epoxidem, který slouží současně jako lepidlo i jako izolace. Magnet byl složen z malých kulatých neodymových magnetů (viz obr. 4).

Některé odpovědi

Pokud se magnet kýve nad hladkou stranou kostky a vzdálenost mezi magnetem a kostkou je menší než přibližně 0,5 cm, dojde k aperiodickému pohybu – magnet neudělá ani jeden kmit.

Pokud je kostka natočená šikmo, kmity se ve směru kolmém na vrstvy tlumí hodně, ve směru rovnoběžném s vrstvami se tlumí jen velmi málo. V důsledku toho se pohyb magnetu rychle stočí do směru rovnoběžného s vrstvami.

Graf na obrázku 5 popisuje pohyb magnetu ve směru vrstev. Z grafu je vidět, že magnet vykonává přibližně tlumený harmonický pohyb. Body popisují pohyb magnetu, hladké křivky jsou exponenciální regresní funkce charakterizující zmenšování amplitud kmitů.

Poznámka: Hodnoty souřadnice v jednotlivých časech byly získány tak, že jsem pohyb magnetu nad kostkou natáčela na video a polohu pak odečítala z videa pomocí programu AviStep.

Závěr

Výše uvedené pokusy jsou vhodné pro středoškolské studenty – buď v běžných hodinách jako demonstrační experimenty nebo v seminářích, kde mohou studenti provést i podrobnější rozbor a měření. Pokud některý pokus vyzkoušíte či budete mít nějaké otázky nebo komentáře, budu ráda, pokud se mi ozvete na adresu vera.koudelkova@mff.cuni.cz.

Literatura

[1] Lottis, D., Jaeger, H.: LED´s in Physics Demos: A Handful of Examples, Phys. Teach., 34 (3), 144-146 (1996)

[2] Willems, P. L.: Demonstrating Diamagnetism, Phys. Teach., 35 (11), 463 (1997)

[3] Sasaki, M., Seki, Y., Sasaki, A.: Magnetic-pendulum set-up illustrates eddy-current generation and inhibition, Phys. Ed., 40 (2), 127-128 (2005)