Souhrnný sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

PDF ke stažení

Tesař J., Bednář V.

Abstrakt

Úvodní část příspěvku je věnována historii, vývoji a základním principům mikroskopu. Následně jsou nastíněny konkrétní možnosti zařazení mikroskopu do fyzikálního praktika: kalibrace a určení zvětšení, měření různých preparátů a komparace ochranných proužků některých českých a evropských bankovek. Poslední část se zabývá možnostmi on-line mikroskopického měření pomocí okulárové kamery a příslušného software.

Historie a popis mikroskopu

První, kdo začal používat mikroskop ke sledování biologických objevů byl Holanďan Anton van Leeuwenhoek (1632-1723), který je nazýván otec mikroskopie. Byl to on, kdo spatřil a popsal bakterii, kvasinky, hemživý život v kapce vody a cirkulaci krvinek v kapilárách. Angličan Robert Hooke (1635-1703) postavil přesnou kopii Leeuwenhoekova mikroskopu a tu poté zdokonalil. Jak vypadaly takovéto historické mikroskopy vidíme na obrázku č. 1.

O zdokonalení konstrukce optických prvků a rozšíření výroby mikroskopů se ve 2. polovině 19. století zasloužila především firma, která nese jméno podle svého zakladatele Carl Zeiss. Tento vynikající praktik v oboru optiky a přesné mechaniky spojil své zkušenosti s teoretickými poznatky Ernsta Karla Abbeho a podařilo se jim sestrojit mikroskopy, které předčily zobrazovací parametry dosavadních mikroskopů. Proslulost této značky přetrvává až do dnešní doby.

Vznik obrazu v mikroskopu můžeme zjednodušeně popsat následovně: Objektiv (soustava čoček s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností) vytváří skutečný převrácený obraz objektu, jež se promítá mezi ohnisko okuláru a okulár. Okulárem tento obraz pozorujeme jako pod lupou a vidíme zdánlivý zvětšený obraz, viz obrázek 2.

Pro úhlové zvětšení mikroskopu γ_m platí známý vztah: \[ \gamma_m = \frac{\Delta}{f_1} \cdot \frac{d}{f_2} .\] kde \( \Delta\) je optický interval mikroskopu, d je konvenční zraková vzdálenost, f₁ je obrazová ohnisková vzdálenost objektivu, f₂ je předmětová ohnisková vzdálenost okuláru.

První zlomek ve vztahu udává příčné zvětšení Z_ob objektivu, druhý zlomek je úhlové zvětšení γ_ok okuláru. Úhlové zvětšení mikroskopu γ_m je dáno součinem Z_ob×γ_ok.

Konstrukce dnešních optických mikroskopů je principiálně stejná, ale jejich technické provedení je nesrovnatelné. Pro lepší pozorování bývají často konstruovány se dvěma okuláry a jejich zvětšení většinou dosahuje hodnot 50× až 1000× – viz obrázek 3.

Mikroskop ve fyzikálním praktiku

Na první pohled se zdá, že mikroskop je především prostředek pro pozorování v biologii nebo jiných laboratořích a ve fyzikálním praktiku nenalezne uplatnění. Ale tuto myšlenku vyvrací úloha, kterou jsme zavedli do fyzikálního měření na PF JČU a kterou lze využít i pro studenty středních škol s hlubším zájmem o fyziku.

Toto praktikum lze rozdělit do několika částí:

a. Kalibrace mikroskopu, ověření zvětšení udávané výrobcem

K tomuto měření potřebujeme mikroskop s měřícím okulárem, který má stupnici 10 cm dělenou po 1 mm. Dále potřebujeme tzv. objektivový mikrometr, tj. etalon, což je skleněná destička velikosti podložního sklíčka, na které je vyryt obdélník, v němž je 1 mm rozdělen stupnicí na 100 dílků, tj. jeden dílek představuje 10 mm (viz obrázek 4).

Vlastní práci s mikroskopem, tj. vložení preparátu, jeho posunutí do zorného pole, zaostření obrazu pomocí posunu stolečku a vhodné nastavení osvětlení, většinou studenti znají z hodin biologie. Největší problém dělá zobrazení „dvou stupnic“ – jejich odlišení a správná identifikace k etalonu a k okuláru.

Srovnáním stupnice v měřícím okuláru a stupnice v objektivovém mikrometru určíme zvětšení pro příslušný mikroskop. Takto určená hodnota se vždy přesně neshoduje s údajem výrobce. V našem konkrétním měření má měřící okulár zvětšení 10× a jednotlivé objektivy zvětšení 4×, 10×, 40× a 100×. Následující tabulka ukazuje drobné odchylky udávané a změřené hodnoty zvětšení:

b. Určení velikosti měřených vzorků

Z hlediska studentů se jako zajímavé jeví určení velikosti běžných předmětů a porovnání určených hodnot pro různá zvětšení mikroskopu. Nejprve je nutné připravit si vhodný preparát. Dočasný preparát jednoduše vytvoříme z podložního sklíčka na něž do kapky vody vložíme měřený předmět a překryjeme krycím sklíčkem. Trvalé preparáty vytvoříme obdobně, pouze s tím rozdílem, že místo vody použijeme k tomu určený lak. Pokud chceme vytvořit preparáty – vzorky z rozměrnějších těles, musíme z nich získat tenké vzorky, které nařežeme speciální řezačkou. Tu mají většinou v kabinetu biologie. V našem praktiku konkrétně měříme: průměr vlasu, vousu, tenkého drátku a optického vlákna. Pro zajímavost uvádíme některé naměřené hodnoty:

Pomocí mikroskopu můžeme také pozorovat a případně i měřit ochranný proužek na bankovkách. Jeho šířka je v řádu mm, ale zjistíme, že uvnitř proužku je vyražena hodnota bankovky a označení koruny, tj. „Kč“. I zde sledujeme některé zajímavosti, např. ostrost okrajů čísel a písmen u bankovek staršího a novějšího data vydání, resp. českých bankovek a bankovek Eura.

c. Mikroskopická měření pomocí CCD kamery

Připojením CCD kamery k mikroskopu místo okuláru získáváme společně s dodávaným softwarem silný nástroj, jak studentům přiblížit moderní technologie. CCD kameru připojíme přes USB kabel k PC a pokud máme nainstalovaný příslušný software (v našem případě Motic Images Plus 2.0, který odpovídá použité CCD kameře a má provedeno příslušné nastavení) můžeme začít „měřit“ – viz obrázek 5.

Postup měření je analogický jako při klasickém snímání preparátů. Spustíme program Motic Images Plus, pomocí něhož aktivujeme CCD kameru v prostředí Motic MC Camera, na pracovní ploše se pak objeví snímaný obraz, viz obrázek č. 6.

Po jeho zaostření ho musíme nejprve „sejmout“, tj. uložit do paměti a přenést zpět do Motic Images Plus, v kterém provádíme vlastní měření a v kterém také můžeme tento obrázek uložit do zvoleného formátu a případně s ním dále pracovat.

Abychom z obrazu získaného CCD kamerou určili rozměry pozorovaných těles musíme v programu Motic Images Plus (podobně jako při předchozím měřením s měřicím okulárem) provést nejprve kalibraci. K tomuto úkonu se lépe hodí etalon, který je kalibrovaný ve dvou směrech na sebe kolmých, tj. v osách x a y. Při vlastním měření potom nesmíme zapomenout, že při změně objektivu musíme také změnit nastavení v kalibrační tabulce na příslušnou hodnotu. Obrázek č. 7. ukazuje správnost nastavené kalibrace.

Uvedený software umožňuje nejen měřit délku úseček, ale i křivek, dále také plochy, velikost úhlů, dělat výřezy apod. Pro zajímavost uvádíme obrázky některých preparátů i s vyobrazením měření jejich rozměrů pro porovnání s hodnotami získanými klasickým měřením.

Z hlediska fyzikálního je pro studenty přínosný obrázek „zalomeného“ konce optického vlákna, který ukazuje na největší úskalí této technologie a to je napojování optických vláken k sobě.

Také obrázky ochranných proužků bankovek různého provedení ukazují rozdílné technologické postupy při jejich výrobě.

Cílem tohoto příspěvku bylo ukázat možnost zařazení mikroskopu do fyzikálních praktik, včetně využití moderních technologií, které představuje on-line měření za pomoci CCD kamery. Studenti si na atraktivních námětech prohloubí své teoretické poznatky o mikroskopu a zároveň si upevní praktické dovednosti při práci s mikroskopem. Komparací naměřených rozměrů preparátů s dosavadními představami pak studenti zlepšují svůj odhad a vytvářejí si reálnou představu o rozměrech miniaturních těles. Samozřejmě, že výčet uváděných měřených preparátu není vyčerpávající, ale pouze nastiňuje některé osvědčené náměty.

Literatura

[1] Brož J. a kol.: Základy fyzikálních měření (I), SPN Praha 1983

[2] Horák, Z., Krupka, F.: Fyzika (sv. 2), SNTL/ALFA 1976

[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Mikroskop (17. 08. 2012)

[4] http://www.fch.vutbr.cz/~zmeskal/obring/presentace_2003/04_opticke_mikroskopy.pdf