Souhrnný sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

PDF ke stažení

Konečný P.

Jednoduchý parní stroj

Jednoduchý parní stroj pro demonstrační účely je v nabídce většiny firem zabývajících se výrobou didaktických pomůcek. Cena k datu 2012 odpovídá zhruba dvojnásobku ceny běžného notebooku. Je jasné, že při omezených finančních zdrojích je třeba velmi zvažovat priority. Z takových úvah nevyjde demonstrační parní stroj jako favorit. Je jasné, že například školní měřící ústředna přinese mnohem větší prospěch. Parní stroj by neobstál v soutěži ani s těmi zmíněnými notebooky. Na druhou stranu, nebylo by to zařízení neužitečné, představovalo by to protiváhu k virtuálnímu počítačovému světu, zejména pokud by si na to studenti mohli sáhnout, například si to rozebrat.

Koncepce zařízení

Zde popsaný demonstrační parní stroj pracuje na vodní páru, k jeho stavbě není potřeba soustružit, pájet ani řezat závity. Zařízení je koncipované jako snadno rozebíratelná stavebnice a je založená na chemickém stavebnicovém systému, viz obr. 1.

Jedná se o tzv. kývavý parní stroj, tedy nejjednodušší možné uspořádání bez ojnice a křižáku. Píst přenáší sílu na kliku přímo prostřednictvím tyče pohybující se v ose válce. Aby to takto mohlo fungovat, musí být válec upevněn kyvně. Kývavého pohybu lze použít pro časování rozvodu páry. Pro velký parní stroj by toto řešení prakticky nemohlo fungovat pro velké setrvačné hmoty relativně těžkého válce, u malého demonstračního zařízení toto nepředstavuje problém. V popsané konstrukci jsou použita dvě rotační šoupátka na společné ose, první řídí přívod páry a je současně ložiskem kývavého pohybu a upínacím prvkem do svorky chemického stojanu, druhé řídí výstup páry. Toto uspořádání neklade takové nároky na přesnost výroby, umožňuje nezávislé nastavení vstupu i výstupu páry a reverzaci chodu stroje. Válec s pístem a šoupátkem lze rozebrat a zase složit zhruba za minutu. Pro rychlé seřízení je vhodné správné pozice označit ryskou.

Válec s pístem

Válec s pístem je zhotoven z celokovové odsávačky cínu vyšší cenové třídy, kolem 110 Kč. (Na tomto místě nelze uvádět konkrétní značku ani prodejce.) Zdvihem pístu něco přes 60 mm a průměrem válce 18 mm odpovídá požadavkům na malý demonstrační stroj. Sestává ze dvou do sebe zalisovaných plastových disků, které mezi sebou vytvoří drážku na O kroužek. Materiál je podobný silonu a vydrží teplotu 100 ºC, ale nevydrží to onen slisovaný spoj. Proto je nutno původní hřídelku nahradit závitovou tyčí o průměru 2 mm a oba díly pístu k sobě stáhnout matičkami, viz obr. 2.

Pro hladký chod přetáhneme přes závitovou tyč hliníkovou nebo mosaznou trubičku o vnějším průměru 3 mm, která se dá koupit v modelářských potřebách. Původní O kroužek jde ve válci velmi ztuha. Uvolnit ho lze při zachování přiměření těsnosti šikmým rozříznutím (podle roviny mírně odkloněné od roviny O kroužku).

Rozvod páry

Výrobně nejnáročnější prvek je rotační šoupátko. Je tvořeno mosaznou trubkou 10/1 mm ČSN 428710, délky asi 85 mm, která je nalisována do upraveného otvoru po spoušti odsávačky, viz obr. 3.

Úprava otvoru spočívá v jeho úplném provrtání. Osou válce odsávačky provrtáme do nalisované trubky díru, čímž spojíme vnitřek mosazné trubky s vnitřkem válce. Konce trubky uzavřeme buďto gumovými špunty, nebo zaletujeme víčky z konzervového plechu. Na tuto trubku je z obou stran nasazena ocelová trubka přesná 12/1 mm 11353.10 bezešvá. Na jedné straně s délkou asi 115 mm, na druhé straně cca 33 mm, viz obr.4.

Jak mosazná, tak železná trubka je běžně v železářství k dostání. Jenom je třeba vybírat je současně, aby do sebe lehce otočně, ale těsně pasovaly (pozor na otřepy směřující dovnitř železné trubky). Pokud trubky váznou, trochu je uvolníme nějakým jemným brusivem nebo leštidlem, např. zubní pastou. Abychom udrželi kolmost řezu, řežeme podle lakýrnické lepicí pásky navinuté na trubku. Nejlépe je řezat lupenkovou pilkou na železo. Je-li kvalitní, jde to skoro rychleji a rozhodně přesněji, než pilkou na železo. Pozor, pilka, která už řezala železo, neřeže mosaz! Na mosaz vždy čerstvou pilku.

Pro snadnou konstrukci šoupátka by měl být úhel ϑ kývání válce co největší. Pro zvolenou konstrukci vychází úhel kývání ϑ poměrně malý, \( \mathrm{tg}\frac{\theta}{2}=\frac{1}{4} \).

Rotační šoupátko o pracovním průměru 10 mm (vnější průměr mosazné trubky) tedy musí mít otvory o průměru 1,2 až 1,3 mm. Pro přívod páry jeden tak malý otvor nestačí a je třeba jich vyvrtat víc. Je vyzkoušeno, že stačí tři v řadě (těsně vedle sebe podél osy trubky (viz obr 3), to umožní připojení přívodní trubky páry pomocí zátky ze silikonové gumy), viz obr. 5.

Otvory je nutno tak zvaně svrtat, to znamená vrtat přes obě vzájemně zafixované trubky. Není jedno, v jaké pozici otvory jsou, přívod páry by měl být umístěn tak, aby nic nepřekáželo přívodní hadici. Výpustní otvor by měl směřovat dolů, aby jím mohla odtékat zkondenzovaná voda, viz obr.3, pravá část trubky.

Setrvačník a klika

Jako setrvačník je použito bicyklové kolo, nejlépe zadní kolo ze starého favoritu. Má kónusová kuličková ložiska. Jsou-li vyčištěna, naolejována a uvolněna, běží velmi lehce a nelze je jen tak snadno poškodit. Kolo lze uchytit svorkou do chemického stojanu za hřídel, kterou přešroubujeme, aby z jedné strany nevyčnívala (nebo co nejméně). Kliku vyrobíme tak, že do špic kola přidrátujeme tyčku z tvrdého dřeva o průměru 6 nebo 8 mm (je k dostání v domácích potřebách), klika by měla opisovat kružnici o poloměru 30 mm s tolerancí ±3 mm, tedy zdvih kliky je cca 60 mm. Do osy kliky po předvrtání zarazíme tenký ocelový hřebík (nikoliv železný obyčejný), Před tím nasadíme na hřebík ložisko kliky, tvořené mosazným plechem s dírkou podle hřebíku. Na vymezení axiální pozice dáme na obě strany několik malých podložek. Celá sestava viz obr 1 a obr 6.

Generátor elektrického proudu

Efektním doplňkem parního stroje je elektrický generátor. K jeho konstrukci lze použít rozkladného transformátoru, nejlépe menšího typu z polské sady, nebo poloviny C jádra transformátoru z cívky, viz obr. 5. Magnety lepíme s roztečí vzdálenosti pólů (C nebo U jádra) do pásu z kobercové lepicí pásky v délce odpovídající obvodu kola (zmenšeného o délku upínacího prvku) tak, aby se jejich póly střídaly. Takto vzniklý pás pevně napneme (místo pneumatiky) na ráfek pomocí gumy. C nebo U jádro s cívkou umístíme nejlépe nad kolo. Je to sice pracnější, ale tato poloha odlehčuje ložisko kola a kolo může běžet lehčeji. Vzdálenost mezi póly jádra a magnety by měla být co nejmenší. Praktický smysl má vůle 5 až 7 mm. Jak se při otáčení kola střídá polarita magnetů, mění se magnetický indukční tok jádrem a v cívce se indukuje elektromotorické napětí.

Parní kotel

Kritickým prvkem každého parního stroje je kotel. Vhodným zdrojem tlakové páry pro demonstrační účely se jeví Papinův hrnec. Vhodné jsou staré typy ze silnostěnného tvrzeného hliníku. Páru vyvedeme trubičkou vloženou do šroubení místo tavné pojistky, viz obr. 7. Gravitační přetlakový ventil umožňuje určit z hmotnosti závaží a průměru kuželky tlak páry. Tento typ tlakového hrnce nemůže prakticky bez výstrahy vybuchnout: kritický přetlak by se projevil napřed deformací rovného dna a i pak by spíš než k prasknutí nádoby došlo k vystřelení víka hrnce. Je však třeba trvat na tom, aby hrnec nebyl v žádném případě provozován na vyšší tlak, než na jaký je určen. Gravitační přetlakový ventil se nesmí v žádném případě dovažovat na vyšší tlak. Je třeba také kontrolovat obsah hrnce, v hrnci nesmí být nic, co by mohlo ucpat vývod páry jak na výstup, tak hlavně do přetlakového ventilu. Není vhodné pro úsporu místa uskladňovat v prázdném hrnci různé předměty (například plynové zapalovače), snadno se na ně zapomene. Při provozu je třeba neustále kontrolovat funkčnost gravitačního přetlakového ventilu, nejlépe tím, že ho krátce nadzvedneme. Topit lze rozumě jen elektrickým plotýnkovým vařičem, jinak se nedá nastavit vhodný příkon. Na plotýnce bychom si také lépe všimli deformaci dna.

Sestavení, provoz a údržba

Sestavení celého systému je otázkou standardní chemické stavebnice se svorkami. Je dobré vybrat křížové svorky, které vytváří kolmé spoje.

K přívodu tlakové páry lze použít jen gumovou nebo silikonovou hadici. Většina ostatních běžných elastomerů nesnese teplotu páry.

Po připojení tlakové páry chvíli tvá, než se celá trasa prohřeje. Strojem pomalu protáčíme. Zkondenzovaná voda musí odtéct výstupním otvorem výstupního šoupátka. Proto by mělo být umístěno směrem dolů. Jakmile se válec s pístem prohřeje, je-li správně nastaveno časování, a nikde nic nevázne, stroj se lehce a tiše rozběhne. Časování přívodu páry regulujeme jemným pootáčením trubky s přívodem páry, viz obr. 5 vlevo (nutno jemně povolit křížovou svorku) a časování výfuku trubkou, viz obr. 5 vpravo, fixovanou v sestavě kolíkem na prádlo, viz obr. 1. Kolo dosahuje překvapivě vysokých otáček. Stroj mažeme olejem na šicí kola. Po skončení pokusu rozebereme šoupátko s pístem, necháme vyschnout a namažeme, aby nerezavělo.