Souhrnný sborník Veletrhu nápadů učitelů fyziky

O příspěvku

PDF ke stažení

Balek B.

Úvod

Elektrické signály lidského těla (elektrické biosignály) jsou generovány nervovými a svalovými buňkami a jsou výsledkem elektrochemických procesů uvnitř buněk a mezi buňkami. Biosignály slouží v biologii a lékařství k vyjádření informací o sledovaném biologickém systému – lidském organismu. Elektrické biosignály lze snímat plošnými elektrodami na povrchu orgánu nebo organismu jako časový průběh biosignálu. Mezi tyto aktivní elektrické projevy tkání patří např. EKG (biosignál srdce), EEG (biosignál mozku), EMG (biosignál kosterních svalů), EGG (biosignál žaludku), EOG (biosignál okohybných svalů) atd., viz tabulka 1. V příspěvku bude popsán vznik, snímání a zobrazení těchto elektrických biosignálů a v průběhu prezentace budou předvedeny praktické ukázky např. EKG, EMG, EOG měřené systémem ISES.

Pozn.: Testovací napětí je pravoúhlý napěťový impuls 1mV (pro EKG) a 50μV (pro EEG) pro porovnání amplitud vln EKG a EEG s tímto testovacím napětím.

Elektrokardiogram EKG (biosignál srdce)

Funkční diagnostika srdce patří k nejzákladnějším vyšetřením zdravotního stavu jak zdravých jedinců, tak pacientů v kritickém stavu. Postup elektrického vzruchu srdeční tkání (elektrickou převodní soustavou srdeční, obr. 1) a časově proměnné rozhraní mezi aktivovanou a klidovou tkání vyvolává časově proměnné elektromagnetické pole v okolí srdečního svalu. Grafický záznam časové závislosti rozdílů elektrických potenciálů snímaných elektrodami rozmístěnými zpravidla na povrchu těla nazýváme elektrokardiogram (EKG). Elektrokardiogram tedy poskytuje informace o elektrických procesech probíhajících v srdečním svalu. Pro posouzení srdeční funkce má význam jak tvar EKG vln, směr jejich vrcholů, šířka, tak i délka časových úseků mezi nimi apod. Z časových úseků mezi jednotlivými vrcholy vln EKG (např. R-vln) lze určit srdeční frekvenci jako převrácenou hodnotu periody mezi R-vlnami.

Abychom získali co nejužitečnější informaci o elektrických projevech srdce, musíme definovat vhodný způsob rozmístění snímacích elektrod, tedy elektrokardiografický svodový systém. Pro humánní ambulantní elektrokardiografii se používá nejčastěji standardní 12-ti svodový systém s deseti EKG elektrodami (4 končetinové a 6 hrudních). U kardiomonitorů na jednotkách intenzivní péče a ve školství pro výuku se používá jeden tříelektrodový svod v souladu s Eithovenovým trojúhelníkem (obr. 2).

Plošné EKG elektrody jsou vyrobeny ze sintrátu Ag/AgCl a jsou nepolarizovatelné. Potenciálový rozdíl dvou takových elektrod je jen několik milivoltů a je poměrně stabilní. Konstrukčně jsou EKG elektrody řešeny jako končetinové clipsové, hrudní přísavné nebo jako plovoucí předgelované pro jedno použití. Ukázky EKG jsou na následujících obrázcích.

Zátěžové funkční vyšetření srdce sleduje a hodnotí reakce i chování organismu při navození přesně definované fyzické zátěže probanda. EKG snímané v klidu slouží převážně k diagnostice disrytmií-arytmií (poruch srdečního rytmu), poruch elektrického převodního systému srdce, hypertrofie (zvětšení) komor a infarktu myokardu. Zátěžové EKG je využíváno k cílenému vyhledávání ischemické choroby srdce (nedostatečné prokrvení srdce) a cév, k testování výkonnosti srdce při rehabilitaci nemocných po infarktu myokardu (srdeční mrtvici-přerušení dodávky krve do části srdce), během farmakoterapie nebo po chirurgickém řešení ischemické choroby srdeční.

Elektroencefalogram EEG (biosignál mozku)

Elektroencefalogram (EEG) je jedním z významných nástrojů neinvazivní diagnostiky a výzkumu činnosti mozku. Je to složitý elektrický biosignál odrážející mozkovou aktivitu – různé fáze spánku a stavy vědomí, projevy metabolických poruch, vlivy drog či toxických látek. Elektroencefalografická vyšetření se provádějí u všech poruch funkce mozku v neurologii a v převážné většině případů i v psychiatrii.

Signál EEG je součet všech elektrických dějů snímaných elektrodou. Pro umístění elektrod na povrchu lebky se používá rozměřování, které vychází z definovaných výčnělků na lebce (nos, uši) a následném rozdělení všech vzdáleností po 10 % a 20 % - systém „10-20“. Tak je definováno umístění a názvy každé z 19 základních elektrod viz obr. 5. Elektrody musí být zase nepolarizovatelné (jako u EKG). Používají se zlacené elektrody nebo elektrody stříbrné s vrstvou AgCl v kombinaci z roztoky snižující přechodový odpor (přesycený fyziologický roztok) popř. elektrodovými gely a pastami s volnými zápornými ionty Cl. Fixace elektrod na lebku je pomocí elastické čepice, v níž jsou již zafixovány EEG elektrody v systému „10-20“. Do těchto elektrod se potom injekční stříkačkou aplikuje EEG gel. Na iktových jednotkách intenzivní péče (IJIP-jednotkách léčících mozkovou mrtvici) a ve školství se používá jeden globální svod se třemi elektrodami, jednou indiferentní (vztažnou) a dvěma diferentními (aktivními) umístěnými na čele nemocného nebo probanda.

Vlny tvořící signál EEG jsou sinusoidního tvaru a rozdělují se podle frekvence měřené mezi minimy nebo maximy do pásem označovaných řeckými písmeny:

• DELTA – 3 Hz a méně (hluboký spánek, v bdělosti patologické)

• THETA – 3,5 až 7,5 Hz (kreativita, usínání)

• ALPHA - 8 až 13 Hz (relaxace, zavřené oči)

• BETA - 14 Hz až 30 Hz (koncentrace, logicko-analytické myšlení, neklid)

• GAMA - 30 Hz a více (extrémní koncentrace, hluboká meditace)

Příklad EEG signálů:

Normální jsou vlny v pásmech α a β, vlny nižších frekvencí vyskytující se častěji se považují za patologické, nejde-li o projevy spánku, při kterém se vyskytují fyziologicky. Dále se v signálu EEG objevují ojediněle vlnové tvary – garafoelementy. Mohou to být buď artefakty technické – z elektrod, z přístroje, z vnějšího rušení atd., nebo biologické – mrkání a pohyb očí, polykání, kašel aj. Rozmístění EKG elektrod systému „10-20“ je na obr. 5. a příklad 18-ti svodového EEG ukazuje obr. 6.

Současné snímání mozkových potenciálů se děje na počítačových systémech, které převádějí analogový (časově spojitý) signál na digitální, provádí digitální filtraci nežádoucích frekvenčních komponent, oddělují frekvenční pásma rytmů a vytváří spektrální analýzy a topologické mapování mozkové aktivity. Pro vyvolání evokovaných (vynucených) potenciálů se nejběžněji používá fotostimulátor (blikající světlo).

Elektromyografie EMG (elektrický biosignál kosterního svalstva)

EMG-elektromyogram představuje elektrickou aktivitu svalových vláken. Napěťový rozsah těchto biosignálů je (0,05-5) mV a frekvenční rozsah je (2-500)Hz. Při stahu svalových vláken vzniká elektrický signál, který má charakter impulsu s dobou trvání (3-15) ms a opakovací frekvencí (6-30) Hz. Pro snímání EMG používáme plošné elektrody a speciální biozesilovač. Rozložení  elektrod obr. 7 a záznam EMG obr. 8.

Elekrookulografie EOG (elektrický biosignál okohybných svalů)

EOG-elektrookulogram je záznam změn elektrického napětí vyvolaných spontánním nebo řízeným pohybem oka. Oko se chová jako dipól, přičemž na rohovce je kladný náboj a na sítnici náboj záporný. Napěťový rozsah EOG je 10 μV-3,5 mV a frekvenční rozsah je (0-100) Hz. Pro snímání EOG používáme plošné elektrody a speciální biozesilovač. Na obr. 9 je rozložení elektrod a na obr. 10 jsou grafy EOG při pohybu očí vlevo-vpravo a nahoru-dolů.

Závěr

ISES je univerzální otevřený měřicí, zobrazovací a vyhodnocovací systém hodící se mimo jiné i pro Biofyzikální experimenty – snímání biosignálů z lidského organismu.

Množství funkcí lidského organismu bylo inspirací pro uplatnění v  technice. Z principů smyslových orgánů vychází řada snímačů a převodníků v různých technických oborech. Každý smyslový orgán (čidlo) převádí neelektrickou veličinu (mechanickou, světelnou, chemickou, tepelnou atd.) na veličinu elektrickou. Přenosy dvojkových elektrických signálů od lidských čidel (senzorů-smyslových orgánů-převodníků) do centrální nervové soustavy jsou uskutečňovány smyslovými (aferentními-dostředivými) neurony iontovou vodivostí v elektrolytech (hlavně Na+ a K+) tedy vodivostí II. řádu. Na nervová vlákna se pohlíží jako na dlouhá elektrická vedení. Zpracování binárních elektrických signálů centrální nervovou soustavou CNS (mozek a mícha) je činěno multiprocesorově. CNS pak pomocí motorických (eferentních-odstředivých) neuronů řídí výkonné orgány např. svaly. Celé tyto uzavřené zpětnovazební systémy udržují lidský organismus v rovnováze.

 Biofyzika a fyziologie se vyučuje na lékařských fakultách. Lékařská elektronika a přidružené předměty se vyučuje na fakultách, ústavech a katedrách biomedicínckého inženýrství (Praha, Brno, Ostrava atd.). Na středních školách na gymnáziích začíná zájem o tuto oblast a může připravovat prakticky studenty, zajímající se o biofyzikální experimenty, o vstup na lékařské fakulty a fakulty biomedicínckého inženýrství.  Na středních odborných školách na principech smyslových orgánů, vedení vzruchů a procesorovém zpracování mohou studenti lépe pochopit principy snímání, zpracování a vyhodnocení signálů. Není vyloučeno, že časem bude zájem o tuto oblast i na základních školách.

Literatura

[1] Hrubý L., Hédl R., Holčík J.: Bionika (Návody do laboratorních cvičení). Skripta. ÚBMI VUT Brno 2000.

[2] Čihák J.: Biofyzikální snímače, sondy a elektrody. Skripta. PF Univerzity Palackého Olomouc 1985.

[3] Husák M. a kol.: Senzory v lékařství (Návody k laboratorním cvičením). Skripta. FBI ČVUT Praha 2008.

[4] Hozman J.: a kol.: Praktika z biomedicínské a klinické techniky. Skripta FBI ČVUT Praha 2008.

[5] Rozman J. a kol.: Elektronické přístroje v lékařství, ACADEMIA, Praha 2006.

[6] Novotný I., Hruška M.: Biologie člověka pro gymnázia (učebnice), FORTUNA, Praha 2010.

[7] www.ises.info