Síla hrou

Libuše Kubincová, Erika Mechlová

Abstrakt v češtině: V příspěvku se zabýváme problematikou síly a jejich praktických ukázek, pomocí různých cvičení a her s žáky. Hry jsou neoddělitelnou složkou dětského života, tak proč je trošku nevyužít v hodinách fyziky. Mohou se jich účastnit děti od osmi let. Pro úplnost uvádíme některé variace, které jsou vhodné i pro žáky středních škol.

Abstrakt v angličtině: The contribution deals with concept of force and its practical demonstration with the help of various exercises and games for the pupils. Games are an iseparable part of pupils´ lives, so we should use them also in the physics lessons. They are suitable for pupils from age 8. Some variations of games are included, that are suitable also for the high schoolers.

Úvod

Hra je neoddělitelnou složkou dětského života, je to zcela přirozená aktivita dětí. Vzhledem k probíhajícím změnám v našem českém školství mohou žáci využít této aktivity k hlubšímu pochopení pojmu síla zcela přirozeným a zábavným způsobem.

Národním programu rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha [1] a v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání [2] jsou mimo jiné tato doporučení pro práci učitelům na základních školách:

• „důsledný posun od předávání „hotových“ poznatků k různým způsobům jejich aktivního hledání a nalézání od převažující dominantní role učitele jako zprostředkovatele učiva k využití přirozené aktivity žáků“ ([1]; str. 49), což hra žáků poskytuje,

• „přechod od převládajícího důrazu na vnější motivaci k využívání vnitřní motivace založené na sebepoznání a přijímání osobní odpovědnosti“
([1]; str.41), což u hry určitě bude, protože žáci budou chtít poznat něco navíc, osobně vyhodnocovat své aktivity při hře v niž byli určitě aktivní,

• „variabilnější organizaci výuky umožňující vnitřní diferenciaci přirozené heterogenní skupiny žáků a individualizaci dle jejich potřeb a možností“ ([2]; str. 2), což v tomto příspěvku doporučujme jak při hrách žáků, tak i při vlastní diskusi ve skupinách čtyř až pětičlenných.

Dále v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání ([2]; str. 44) jsou uvedeny očekávané výstupy tematického celku „Pohyb těles. Síly“ takto: „Žák určí v konkrétní jednoduché situaci druh sil působících na těleso, jejich velikosti, směry a výslednici.“ Zřejmě zde chybí očekávaný výstup, že žák určí v konkrétní situaci také působiště síly, což zřejmě bude výstupem až žáka střední školy.

1. Hry

V příspěvku uvádíme několik her, na kterých mohou žáci prakticky aplikovat v přirozeném prostředí síly působící na těleso, přičemž v tomto případě tělesem bude žák nebo žáci.

Před vlastním provedením her doporučujeme nejprve krátkou rozcvičku, zvláště je nutno dbát na protažení svalů. Je vhodné začínat jednoduchými cviky a postupně zařazovat jednotlivé hry. Hry nemusejí přímo probíhat ve vyučovací hodině fyziky, ale v hodině tělesné výchovy a následnou hodinu fyziky mohou žáci řešit k nim konkrétní úkoly ve fyzice. Vhodnější však je vzhledem k různým typům paměti žáků provádět hry přímo ve vyučovací hodině fyziky.

Ve vyučovací hodině fyziky můžeme postupovat buď formou frontální výuky a asi patnáct minut před koncem hodiny fyziky doporučujeme nakreslit jednoduché náčrtky jednotlivých situací na tabuli a klást žákům otázky na směr sil, jejich působiště, výslednou sílu. V případě využití skupinového vyučování uvádíme v poslední části příspěvku konkrétní úkoly pro žáky.

Hlavním cílem vyučovací hodiny by mělo být pochopení pojmů síla, působiště síly a skládání dvou sil.

1.1 Bezpečnost jednotlivých her

Vždy je třeba dbát všech bezpečnostních pravidel, které předem uvedete. Doporučujeme rovný terén bez překážek. Dále se snažte mezi jednotlivými soutěžícími udržovat bezpečnou vzdálenost asi 1 metr. Při hrách, které jsou náročné na stabilitu, zajišťujte jištění. V případě, že se Vám některý žák ozve, že ho bolí ruce, či jiná část těla, nechejte jej odpočinout. Hrozí zde natažení svalů, či jiné jejich poranění.

1.2 Hry pro dvojice žáků

1.2.1 Posilování rukou žáků

Dvojice žáků se postaví čelem proti sobě. Vzdálenost mezi nimi je přibližně 150 cm. Navzájem se opřou dlaněmi a opakovaně pokrčují a napínají ruce ([6]; str. 166).

1.2.2 Posilování nohou žáků

Žáci cvičí ve dvojici. Jeden žák leží na zemi a skrčmo přednoží, druhý si sedne na jeho chodidla. Žák, který leží na zemi, vyhodí natažením nohou druhého do vzduchu ([6]; str. 166).

1.2.3 Vychylovaná žáků

Vytvoříme výškově i váhově vyrovnané dvojice žáků. Pár žáků se postaví proti sobě do stoje spojného. Vzdálenost jejich špiček je asi 30 cm. Žáci ohnou paže v předpažení tak, aby dlaně směřovaly celou plochou k partnerovi. Úkolem obou žáků je úderem dlaní vychýlit druhého ze základního postavení. Nesmějí se dotýkat jiných částí těla. Žák, který přešlápl, prohrává. Postupně se vystřídají všichni žáci.

Variace: Vychylování můžeme vyzkoušet také jen jednou rukou. Zvlášť ztížené podmínky nastanou, pokud jsou žáci ve dřepu nebo stojí na jedné noze ([4]; str. 106).

1.2.4 Zvedni zadek

Opět vybereme stejné výškově i váhově vyrovnané dvojice žáků. Dvojice žáků si sednou na zem čelem k sobě. Potom zvednou dolní končetiny do výše hlavy. V této poloze se opřou chodidly o sebe a snaží se sednout si blíž k sobě. Před tímto cvikem je vhodné, aby žáci provedli několik kliků ([4]; str. 107).

1.2.5 Vstávání žáků

První dvojice žáků si stoupne zády k sobě. Žáci se vzájemně opřou zády k sobě a pomalu se snaží sednout na zem a opět vstát. Stejně postupuje druhá dvojice žáků. Podaří-li se vstát oběma dvojicím, chytí se za ruce a vytvoří krátkou řadu, postupně se přidávají další páry ([4]; str. 78).

1.3 Hry družstev žáků

1.3.1 Otvírání kruhu žáky

Žáci udělají kruh. Stojí těsně vedle sebe čelem dovnitř. Zavěsí se vzájemně za lokty a každý žák obě ruce zkříží na prsou, přičemž se dotýkají konečky prstů, ale nesmějí se vzájemně přidržovat. Na znamení učitele všichni ustupují dozadu a snaží se, co nejdéle udržet ruce u sebe ([6]; str. 170).

1.3.2 Na siláka

Žáci se vzájemně vytlačují z kruhu nakresleného na zemi. Kdo překročí čáru oběma nohama, je vyřazen. Poslední v kruhu vítězí ([6]; str. 170).

1.3.3 Ragbyový mlýn

Vytvoříme dvě stejně početná družstva žáků. Členové družstva se vzájemně obejmou kolem ramen a předkloní se. Skupiny se proti sobě zaklesnou za ramena a přetlačují se ([6]; str. 171).

1.3.4 Přetahování žáků pokaždé jinak

Vycházíme z klasického přetahování dvou družstev. Střed lana označíme šátkem nebo kapesníkem a 1,5 m od středu na každou stranu nakreslíme na zemi čáry. Členové družstva uchopí jeden konec lana a na povel učitele začnou táhnout. Ten, kdo přetáhne šátek na svoje území, vyhrává.

Variace:

• Nejprve zahajuje jeden žák z každého družstva. Potom na pokyn učitele se přidávají další žáci. Není určeno přesné pořadí jednotlivých žáků, jednotlivá družstva vysílají žáky sama.

• Další možností je přetahování žáků. Jeden z dvojice žáků je kůň a druhý žák-jezdec mu sedí na ramenou. Jezdci drží lano a pokoušejí se ve spolupráci s koňmi přetáhnout soupeře. Tento způsob je vhodný pro žáky starší 16 let ([4]; str. 132-133).

1.3.5 Skupina nejsilnějších žáků

Vytvoříme čtyři družstva žáků. Lana svážeme do kříže. Každý konec lana drží jedno družstvo žáků. Za každým družstvem žáků je ve vzdálenosti 4 metrů cílová čára. Na pokyn učitele začnou všechna družstva tahat lano ke své cílové čáře. Vítězí to družstvo, které se první dotkne své cílové čáry ([5]; str. 43).

1.3.6 Čtyři rohy

Čtyři žáci se postaví do čtverce zády k sobě. Ve výši prsou drží svázané lano. V určité vzdálenosti od každého žáka je míč. Na signál všichni žáci táhnou lano směrem ke svému míči. Žák, který uchopí do rukou svůj míč první, vítězí ([5]; str. 44).

2. Úkoly k diskusi pro žáky

Podle konkrétní situace ve vyučovací hodině mohou žáci provést analýzu u jedné hry z hlediska působící síly a to podle této instrukce:

1) Načrtněte situaci hry, která se Vám nejvíce líbila. Načrtněte pouze dva hráče. Poznámka: Někdy je úkol velmi obtížný, učitel může náčrtek hry po diskusi ve třídě nakreslit sám na tabuli.

2) V obrázku označte sebe. Zakreslete sílu, kterou jste působili na spolužáka. Vyznačte působiště.

3) Zkontrolujte, jestli jste dobře vyznačili směr síly.

4) Do stejného obrázku zakreslete jinou barvou sílu, kterou na Vás působil Váš spolužák. Opět vyznačte její působiště. Zkontrolujte směr síly.

5) Porovnejte směry obou působících sil

6) Odhadněte dodatečně velikost jednotlivých sil na základě výsledku Vašeho přetahování nebo přetlačování. Zkontrolujte ve Vašem obrázku!

7) Dokázali byste změřit velikost obou působících sil? Navrhněte jak!

Následně mohou provádět další hry a analyzovat je obdobným způsobem. Případně může být zadána hra za domácí úkol včetně její analýzy podle instrukce.

Závěr

Provádění her ve vyučovací hodině fyziky vyžaduje od učitele velkou flexibilitu. Ne v každé třídě z hlediska kázně žáků lze hry provádět, ale lze hru provést alespoň demonstračně na dvojici nebo čtveřici žáků a diskusi provádět navrženým způsobem.

Hra, které se žáci účastní a „prožijí“ ji s různým druhem emocí, je může vtáhnout do pochopení fyziky.

Literatura:

[1] Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: MŠMT ČR, 2001.

[2] Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004.

[3] MECHLOVÁ, Erika. Skupinové vyučování ve fyzice na základní a střední škole. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.

[4] NEUMAN, Jan. Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál, 1998. ISBN 80-7178-218-1.

[5] PAVELKA, Roman. 69 nejlepších her pro děti – venku. Brno: MC nakladatelství, 1998.

[6] PERIČ, Tomáš. Sportovní příprava pro děti. Praha: Grada Publishing, 2004. ISBN 80-247-0683-0.

Veletrh 10