Fyzika a přírodověda v přetlakové láhvi

Josef Trna, Eva Trnová

Skleněné a plastové láhve různých tvarů i objemů patří mezi věci denní potřeby, které žáci a žákyně, studentky a studenti dobře znají. Láhve jsou tedy vhodnými předměty pro jednoduché experimentování. Řada autorů vytvořila pomocí láhví mnoho pokusů, které jsou často publikovány. S těmito pokusy se setkáme ve formálním i neformálním fyzikálním a celém přírodovědném vzdělávání.

V našem příspěvku jsme se pokusili sestavit nově pojaté jednoduché školní pokusy, jejichž základem je využití plastové láhve jako přetlakové komory. Z bezpečnostních důvodů nepoužíváme skleněné, ale plastové láhve. Relativní novost a neobvyklost těchto pokusů vychází ze stavu, kdy učitel žákům většinou demonstruje sérii pokusů s vývěvou, tedy za sníženého tlaku (podtlaku). Opačný jev, kdy jde o zvýšený tlak oproti tlaku atmosférickému (přetlak), bývá ve výuce poměrně vzácný. Je tak omezen popis přírodních jevů. Při využití pokusů s přetlakem můžeme rozvíjet žákovo tvořivé myšlení a jeho představivost, a to tak, že po výkladu jevů za podtlaku žák předpovídá a pokusem ověřuje chování stejných objektů za přetlaku a naopak. Řadu takto získaných vědomostí a dovedností pak může efektivně využít v každodenním životě.

Je velmi důležité připomenout, že bezpečnost pokusů je prvním pravidlem jednoduchého experimentování. Na nebezpečí, které spočívá v prasknutí plastové láhve, uvolnění víčka z láhve a případném vymrštění předmětů, je třeba eliminovat použitím plexisklového štítu či brýlí žáků (tato pomůcka je samozřejmostí při přírodovědném experimentování v řadě zemí světa). Předchozí ověření fungování a bezpečnosti pokusu učitelem považujeme za samozřejmost. Většina uvedených pokusů je realizovatelná při malém přetlaku v láhvi, který je bezpečný.

V našich pokusech používáme převážně litrovou láhev od mléka, která má větší průměr hrdla a víčka, což je vhodné pro vkládání předmětů. Mírné zvýšení přetlaku v láhvi může být dosaženo stlačením uzavřené láhve rukou. Pro dosažení vyššího přetlaku v láhvi může použít ventil z pneumatiky (např. z jízdního kola) a pístovou pumpičku.

1. Indikace přetlaku I

Přetlak v láhvi můžeme indikovat pomocí zkumavky, která je uzavřena gumovou blánou. Zkumavku s blánou vložíme do láhve, uzavřeme víčkem s ventilem a pumpičkou přetlakujeme. Gumová blána se prohne do zkumavky. Povolením víčka zrušíme přetlak v láhvi a blána se zpětně vyrovná.

Tento pokus simuluje bolestivé vtlačování ušního bubínku během potápění.

2. Indikace přetlaku II

Vhodným indikátorem přetlaku v láhvi je plastová injekční stříkačka bez jehly, ve které uzavřeme vzduch pomocí víčka na trnu stříkačky. Píst stříkačky se posouvá při přetlakování a odtlakování láhve. Pro úspěch pokusu je třeba zajistit dobré těsnění a malé tření pístu zkumavky.

3. Měření přetlaku v láhvi

Do láhve vložíme skleněnou manometrickou U-trubici (obr. 1). Jeden konec má zatavený a v ohybu trubice je vpravena (malou injekční stříkačkou s tenkou hadičkou) obarvená voda, která uzavírá malý objem vzduchu v zataveném rameni. Hodnotu přetlaku v láhvi indikuje výška hladiny obarvené vody v manometrické trubici. Je vhodné k trubici umístit škálu čar jako stupnici. Pomocí manometru můžeme manometrickou trubici přibližně i ocejchovat.

4. Přetlaková síla I

Deformační účinky přetlakové síly můžeme demonstrovat pomocí nafouknutého gumového balónku v láhvi. Přetlakováním se stlačí vzduch uzavřený uvnitř balónku a jeho objem se tak zmenší. Po zrušení přetlaku balónek získá původní rozměry.

Pokus simuluje jev, který nastává při potápění. Objem tělesných dutin vyplněných vzduchem (plíce, střední ucho) se zmenší až na polovinu už v hloubce 10 metrů a  na čtvrtinu ve 30 metrech. Dýchací přístroj automaticky zvýšením tlaku dýchaného vzduchu tento stav vyrovnává. Při rychlém vynoření (větší rychlostí než 18 metrů za minutu) však může dojít k tzv. barotraumatu (protržení plic, smrtelné krvácení, vzduchová embolie).

5. Přetlaková síla II

Značné deformační účinky přetlakové síly můžeme demonstrovat také pomocí tenké neprodyšné papírové nebo plastové blány pevně nasazené na zkumavce. Dostatečně velkým přetlakováním se blána protrhne směrem do zkumavky.

Podobně jako blána v pokusu může dopadnout náš ušní bubínek při přetlaku, který způsobí výbuch, úder nebo voda při potápění. Protrženým bubínkem vniká voda při potápění k orgánu rovnováhy. Výsledkem je nevolnost a až ztráta orientace.

6. Karteziánek I

Klasický karteziánek je založen na přetlaku v kapalině. Obvykle se nádoba s karteziánkem plní zcela kapalinou. Zvýšení tlaku v kapalině však můžeme dosáhnout i přetlakem vzduchu nad hladinou kapaliny v láhvi. Do zkumavky vsuneme gumovou zátku s otvorem, tak vznikne karteziánek. Zkumavku zčásti naplníme vodou a zátkou dolů ji ponoříme do vody v láhvi. Přetlakujeme láhev, karteziánek se začne více naplňovat vodou a potápí se. Při odtlakování láhve se karteziánek znovu vynoří.  

7. Karteziánek II

Variantou klasického karteziánku je dvojice zkumavek s vodou (obr. 2). Větší zkumavka je zčásti naplněna vodou. Do ní je ponořena menší zkumavka (karteziánek) obrácená dnem vzhůru, v níž je uzavřen vzduch. Při přetlakování se stlačí vzduch v malé zkumavce a zkumavka klesne ke dnu velké zkumavky. Při zrušení přetlaku se malá zkumavka opět vynoří. Pro úspěšnou realizaci pokusu je třeba vyzkoušet vhodný objem vzduchu v malé zkumavce.

8. Rotační karteziánek

Podstatou rotačního karteziánku je dvojice zakřivených trubiček ve výtokovém otvoru a reaktivní síla, která karteziánek roztočí při vynořování po zrušení přetlaku v láhvi. Opět využíváme přetlaku v láhvi nad vodní hladinou ke zvýšení tlaku ve vodě.

9. Heronova baňka

Do zkumavky nasadíme zátku, kterou prochází skleněná trubička (viz obr. 3). Pod zátkou ve zkumavce je uzavřena voda a vzduch. Trubička zasahuje pod vodní hladinu ve zkumavce. Při přetlakování se další vzduch natlačí trubičkou pod zátku. Po zrušení přetlaku tento stlačený vzduch vytlačí vodu trubičkou vzhůru. Má-li trubička na horním konci zúžený otvor, vzniká vodotrysk. 

Přetlakové přečerpávání

Přečerpávání vody z jedné nádoby do druhé můžeme realizovat podtlakem v recipientu vývěvy, ale také přetlakem v láhvi. Dvě zazátkované zkumavky spojíme hadičkou (obr. 4), která propojuje skleněné trubičky, sahající v obou zkumavkách až na dno. V jedné zkumavce je voda s volným povrchem - další trubička spojuje vzduch ve zkumavce s okolím v láhvi. Ve druhé je jen vzduch uzavřený zátkou, kterou prochází trubice. Při přetlakování dojde k přečerpání části vody z jedné zkumavky do druhé. Po zrušení přetlaku se voda přečerpaná vrátí téměř všechna zpět do původní zkumavky.

10. Energie stlačeného vzduchu I

Stlačením vzduchu mu dodáme tlakovou potenciální energii, kterou můžeme zpětně měnit v práci unikajícího vzduchu. Pohyb vzniklý díky tlakové energii stlačeného vzduchu můžeme demonstrovat pomocí malého dutého plastového míčku s otvorem, do kterého je zasunuta krátká tenká skleněná trubička. Míček vložíme do láhve na vodní hladinu. Při přetlakování se trubičkou ponořenou pod hladinou vtlačí do míčku voda a zvýší v něm tlak vzduchu. Voda pak při odtlakování láhve vytryskne společně se stlačeným vzduchem a míček se pohybuje po vodní hladině.

Jednoduchým zařízením na demonstraci tlakové energie vzduchu je plastová láhev s otevíratelným ventilem, kterou pumpičkou přetlakujeme. Unikající vzduch působí reaktivní silou a může uvést do pohybu samotnou láhev nebo vozík, na který láhev připevníme. Tento jev je využíván v hračce, která má podobu vzduchově-vodní reaktivní rakety. Přetlakování je realizováno pumpičkou. Reaktivní sílu unikajícího vzduchu můžeme zvětšit výrazným přetlakem, což se děje ve vzduchové pistoli.

11. Energie stlačeného vzduchu II

Přeměnou potenciální tlakové energie v rotační pohyb je uvedení míčku s otvorem na vodní hladině do otáčivého pohybu. Dosáhneme toho tak, že do otvoru v míčku vsuneme trubičku se zahnutým koncem. Láhev nejdříve přetlakujeme a pak zpětně odtlakujeme. Při odtlakování se zkumavka roztočí.

Plastovou láhev s přetlakem můžeme využít v celé přírodovědné výuce. Následující pokusy jsou použitelné speciálně  ve výuce chemie a biologie:

12. Rozpouštění plynu v kapalině

Plyn (nejčastěji vzduch), který je nad volným povrchem kapaliny, proniká do kapaliny, tedy rozpouští se v ní. Tento jev je mnohem výraznější, má-li plyn nad kapalinou přetlak. Do láhve nalijeme asi polovinu objemu vody. Láhev pumpičkou přetlakujeme. Několikrát vodu a vzduch v láhvi intenzivně protřepeme a necháme chvíli ustát. Po chvíli povolením víčka snížíme tlak v láhvi. Pozorujeme výrazné uvolňování bublinek ve vodě a později na stěně láhve.

Kyslík rozpuštěný ve vodě dýchají ryby, vodní rostliny z vody přijímají oxid uhličitý. Při potápění se v krvi rozpouští více plynu ze vzduchu (např. v hloubce 70 metrů se do krve rozpustí až 70krát více dusíku než nad hladinou). Prudké uvolnění tohoto plynu z krve při rychlém vynoření je podstatou plynové embolie (tzv. kesonové nemoci) potápěčů, která může způsobit smrt. Rozpouštění plynu v kapalině se také využívá při sycení limonád a minerálních vod oxidem uhličitým. Jev demonstrujeme na minerálce (stolní vodě), která je označená jako „perlivá“. Po otevření uzávěru pozorujeme vznik bublinek plynu v celém objemu kapaliny.

13. Hoření

Do láhve vložíme hořící svíčku ve stojánku. Láhev uzavřeme víčkem. Po několika sekundách svíčka zhasne díky spotřebování kyslíku na hoření. Pokud pokus opakujeme při přetlakováním láhve, svíčka bude hořet podstatně déle. Přetlakovaný vzduch obsahuje totiž větší množství kyslíku, potřebného na hoření svíčky.

Plastové láhve se mohou stát objektem řady přírodovědných projektů, jako např.:

I. Historie objevu a výroby plastové láhve

II. Technologie výroby plastové láhve

III. Ekologie výroby a používání plastových láhví

IV. Zdravotní rizika používání, recyklace a likvidace plastových láhví

V. Význam podtlaku a přetlaku pro lidský organismus

VI. Život pod vodní hladinou

VII. Fyziologie potápění

VIII. Technická zařízení pro potápění

Literatura

SILBERNAGL, S, DESPOPULOS, A. Atlas fyziologie člověka. Praha: Grada Avicenum, 1993.