Živá a mrtvá voda

Živá a mrtvá voda (je notoricky známo, že se liší obsahem kationů a anionů a připravují se elektrolýzou vody), běžné suroviny v léčitelství, mají i zajímavé psychokinetické vlastnosti.
	Experimentátor dokázal, že živá voda umožňuje zkušenému psychotronikovi čerpat hmotu z tělesa do ní ponořeného a transformovat ji v metiony. Těleso ztrácí svoji hmotnost a při stálém objemu se jeho hustota snižuje. Těleso v živé vodě po několika sekundách vyplave na hladinu.
Mrtvá voda má opačné vlastnosti. Ponoříme-li do ní těleso, zpočátku plave. Mrtvá voda však lačně vysává z mozku experimentátora mentiony a mění je v hmotu tělesa. Těleso po několik sekundách klesne ke dnu.
Pokus je možno opakovat do omrzení, patrně zde nehraje roli nějaký podvod s rozpouštěním soli. Dalším původním zjištěním experimentátora je to, že celý efekt zdůrazňuje fokusační charakter válcového tvaru kapaliny.

Popis pokusu: Pomocník přinese dvě stejné kádinky (například s objemem 1 litru) s čerstvě připravenou živou a mrtvou vodu. Ponoří-li se zkušební těleso do mrtvé vody, začne po chvíli klesat ke dnu. Ponoří-li se pak zkušební těleso do živé vody, potopí se, po chvíli se však vznese k hladině. Po opětovném přemístění do mrtvé vody chvíli plave, teprve po chvíli klesne ke dnu. Pokus se několikrát opakuje.

Komentář: Živá a mrtvá voda se připravuje elektrolýzou dobré pramenité vody. Liší se pak obsahem aniontů a kationtů. Kromě různých léčebných účinků objevil experimentátor také zvláštní vlastnosti těchto dvou základních druhů vod: jsou usměrňovačem myšlenkových toků. Mrtvá voda dychtivě usměrňuje přenos mentionů z mozku do hmoty v mrtvé vodě ponořené, živá voda naopak umožňuje přenos opačný: hmota v ní ponořená se přenáší ve formě mentionů do mozku, který je takového přijímání schopen. K efektu přispívá výrazně i fokusace válcového tvaru kapaliny. Výsledkem je zvětšování hustoty tělesa ponořeného do mrtvé vody a naopak pokles hustoty tělesa ponořeného do živé vody.

Vysvětlení: Obě přinesené vody se liší teplotou. Zkušební těleso je duté, v jeho vnitřku se skrývá malý balónek naplněný vzduchem (obr. 3). Celé zkušební těleso je vyváženo přívažky tak, aby jeho hustota odpovídala hustotě vody teplé např. 25°C. Živá voda pak může mít teplotu například 40°C, mrtvá třeba 10°C.

Poznámka: Zkušební těleso je vždy třeba před předváděním pokusu vyzkoušet a podle stavu nafouknutí balónku upravit zátěž. Nevolíme teplotu živé vody větší než 40°C, prozradila by nás pára, navíc diváci jsou nedůvěřiví a mohli by po nás chtít, abychom se údajné vody napili.

Zkušební těleso je nutné vyrobit tak, aby bubliny vzduchu po ponoření unikly. K tomu je vhodné, aby horní strana tělesa nebyla rovná. Vhodný je kulový či kuželový tvar.