Několik psychokinetických experimentů s fyzikálním podtextem

Karel Rauner

Popisované experimenty jsem předváděl na Letní škole fyziky 1999 v Plzni. Protože rozsah mého vystoupení na Veletrhu nápadů učitelů fyziky 5 nedovoluje převést všechny pokusy, tento příspěvek obsahuje i popis experimentů na Veletrhu nepředváděných. Účelem příspěvku je pomoc učitelům, kteří hledají argumenty v diskuzích o různých tajuplných jevech, se kterými některé vděčné diváky seznamují různé sdělovací prostředky s televizí v čele. Další možností je oživení hodin fyziky, pro které není v době poklesu zájmu o přírodní a technické vědy nikdy dost příležitostí. Pokusy jsou nejprve popsány tak, jak je vidí divák, v dalším bodu je nastíněn možný komentář experimentátora, který chce posluchače přesvědčit o psychokinetické povaze experimentu. Třetí část každého popisovaného pokusu pak tvoří fyzikální vysvětlení.

Pokus 1 – Rozsvícení žárovky

Popis pokusu: Experimentátor vezme do jedné ruky běžnou žárovku s větším závitem, uchopí ji za patici druhou rukou a žárovka se rozsvítí. Žárovka svítí i při držení v jedné ruce a to i tehdy, prochází-li experimentátor mezi lavicemi, aby dokázal, že není připojen k síti.

Komentář: Myšlení je mozkovým procesem, který je spojen s přenosem elektrických proudů (elektroencefalogramy, vlny alfa, …). U zvláště nadaného jedince, který je navíc vybaven znalostmi o vedení elektrického proudu, není pak problém vědomě přinutit elektrony v kovovém vláknu žárovky k uspořádanému pohybu. Tuto dovednost uplatnili i tvůrci filmu Akumulátor 1.

Vysvětlení: Experimentující osoba má na sobě volné sako (plášť apod.), které skryje pásek, na němž má na zádech izolepou připevněno 5 až 6 plochých baterií zapojených do série. Od těch vedou dva izolované vodiče rukávem saka k zápěstí. Vodiče pokračují přilepené tělovou náplastí k ukazováku a prsteníku, na jejichž koncích jsou odizolovány. Žárovka, která zdálky vypadá naprosto stejně jako žárovka na síťové napětí, je ve skutečnosti určena pro napětí 24 V (bezpečnostní žárovka pro vlhká prostředí). Uchopíme-li ji tak, aby odizolované části vodičů přiléhaly k vývodům patice, žárovka se rozsvítí. Při troše šikovnosti nejsou vodiče vidět v sevřené dlani, ani když chodíme po místnosti.

Poznámka: Vodiče je nutné na koncích vždy před pokusem očistit, přechodové odpory nebo špatný kontakt s paticí může způsobit ohřátí dotyku a popálení prstů. Pokud nechceme prozradit podstatu pokusu hned po jeho předvedení, můžeme vodiče odstřihnout (jednotlivě, abychom zabránili zkratu nůžkami) při sehnutí za stolem, za kterým máme připraveny pomůcky pro další pokusy.

Pokus 2 – Posouvání předmětu vůlí 1

Popis pokusu: Na stůl položíme kuličku. Podle přání experimentátora či diváků se kulička pohybuje zvoleným směrem.

Komentář: Telekineze – pohybování předmětů vůlí – je základní dovedností každého psychotronika. Soustředěním pohledu a vůle je možné donutit předměty k pohybu žádaným směrem. Nejsnáze se pohybují předměty, které jsou v indiferentní rovnovážné poloze, k jejich pohybu pak potřebujeme minimum energie. Psychotronika může nahradit i síla kolektivní vůle: dohodne-li se kolektiv diváků na směru, kterým se má kulička pohybovat, dokáže to při soustředění i bez pomoci předvádějícího psychotronika, který se může například otočit zády ke kuličce.

Vysvětlení: Kulička je ocelová, pod stolem je pomocník se silným magnetem. Je zřejmé, že přední strana stolu musí sahat až k podlaze, nicméně tam, kde přední strana nesahá až k podlaze, lze věrohodnost pokusu zvýšit umístěním pomocníka na skrytou podlážku. Kuličku musíme na počátku umístit na přesný (pro diváky nepozorovatelně označený) bod, který má pomocník vyznačen i na spodní straně stolu.

Poznámka: Magnetem se nesmí pohybovat příliš rychle a kulička nesmí mít příliš velkou hmotnost. Jinak se může setrvačností kulička uvolnit z magnetické pasti a ztratit se tak z přehledu pomocníka pod stolem. Stane-li se tak, je možné se vymluvit na rušivé působení některého škodolibého diváka vybaveného zvýšeným psychokinetickým potenciálem (to je výmluva použitelná u všech dalších pokusů) a kuličku vrátit do původního místa.

Pokus 3 – Levitace 1

Popis pokusu: Z úkrytu za pracovním stolem zdvihne předvádějící krabici s důlkem ve tvaru kulové úseče, ve kterém spočívá poměrně velká aluminiová koule. Položí vše na pracovní desku stolu a po příslušném komentáři se koule začne z důlku zvedat. Může se zdvihnout až nad úroveň důlku, takže je vidět, že ji nezdvihá žádná mechanická pomůcka. Důkazem velmi silného toku energie je i zvukový doprovod: akustický projev mozkových vln. Dalším projevem je zahřátí koule, kterou může experimentátor divákům půjčit po pokusu, aby se přesvědčili o její nemalé hmotnosti.

Komentář: K levitaci předmětů pokročí jen velmi zdatný jedinec po tvrdém cvičení. Je zde totiž bezesporu nutné přenést na předmět podstatně větší energii.

Vysvětlení: V krabici je cívka ze silného měděného drátu, která je navinuta kolem důlku. Cívkou prochází střídavý proud, který pod stolem skrytý pomocník reguluje pomocí autotransformátoru. V aluminiové kouli se indukují vířivé proudy, které generují podle Lencova pravidla magnetické pole se snahou vytlačit kouli do míst s menší indukcí. Závity cívky se periodicky přitahují, zvláště při větším proudu vzniká bručivý zvuk s dominantní frekvencí 100 Hz. Koule se vlivem vysokých indukovaných proudů zahřívá.

Poznámka: Krabice má přívody ve dnu, nesmíme ji proto zdvihat nad úroveň stolu. Kouli nesmíme nechat vznášet příliš dlouho, proudy tekoucí cívkou jsou značné (v používaném uspořádání až 14 A) a mohly by cívku nebo vinutí autotransformátoru spálit. Předváděné zařízení je amatérské výroby a pracuje se síťovým napětím. Nelze proto v tomto uspořádání doporučit k následování na školách. Bylo by však možné vyrobit pomůcku, která by pracovala s nižším napětím vyšší frekvence.

Pokus 4 ­ Posouvání předmětu vůlí 2

Popis pokusu: Pokus se provádí až po prozrazení podstaty předchozích dvou experimentů. Umístíme nyní kuličku používanou v pokusu 2 na desku stolu, pod kterou jsou zásuvky, nikdo se tedy nemůže pod kuličkou skrývat. Podle pokynů se kulička přesouvá k divákům nebo k experimentujícímu.

Komentář: Protože nyní jde o nefalšovanou telekinezi, musí být předvádějící v těsné blízkosti kuličky: za stolem. Není zatím tak zdatným psychokinetikem, aby ovládal libovolný pohyb kuličky. Jeho psychotronický tok energie je kolimovaný, proto zatím dokáže kuličkou pohybovat jen vpřed a vzad.

Vysvětlení: Podstata je zřejmá z obr. 1. V horní zásuvce je vozík spojený se zadní stěnou zásuvky vhodnou pružinou. Od vozíku vede provázek na podlahu (například klíčovou dírkou po odmontování zámku), tam je zakončen vhodně tvarovaným třmenem. Předvádějící zasune do tohoto třmenu nohu. Postaví se na druhou nohu a volnou nohou s třmenem pohybuje vozíkem podle přání. Na vozíku je umístěn silný magnet, proto při dostatečně pomalých pohybech kulička sleduje pohyb vozíku.

Poznámka: Stejná jako u pokusu 2. Předvádějící by měl mít na sobě plášť a při pokusu by se měl přitisknout na hranu stolu aby skryl pohyby nohy.

Pokus 5 – Posouvání předmětu vůlí 3

Popis pokusu: Na stůl se položí tyčka (asi 20 cm dlouhá, průměr 6 až 8 mm), do vzdáleností asi 15 cm na každou stranu tyče se umístí zarážky (například těžší dřevěné latě, skleněné desky apod.). Podle vůle experimentátora, kterou předem sděluje i divákům, se tyč velmi prudce pohybuje od jedné zarážky k druhé.

Komentář: Předměty válcového tvaru, podle originálního zjištění předvádějícího, kumulují předávanou mentální energii daleko lépe než předměty kulové. Proto je možná telekineze s tak přesvědčivou rychlostí, že je nutné pohyb ovládaného válce omezit zarážkami, jinak by spadl ze stolu.

Vysvětlení: Vysvětlení je zřejmé z obr. 2. Pod spodní deskou stolu je připevněno jádro ve tvaru U od rozkladného transformátoru. Na něm je cívka s 300 závity, která je napájena jednou z akumulátorových baterií 6 V. Proud do cívky lze spínat libovolným ze spínačů. Baterie jsou ukryté ve stole, spínače (tlačítkového provedení) jsou na podlaze, předvádějící spíná nohou. Je samozřejmé, že počáteční poloha železného válečku musí být mimo rovnovážnou polohu, nejlépe u jedné ze zarážek. Sepnutí proudu jsou jen mžiková, aby se válečku udělila počáteční rychlost a ten mohl setrvačností přeběhnout k druhé zarážce. Druhý zdroj ani druhý spínač není třeba instalovat, je to však výhodné pro další pokus.

Poznámka: K pokusu je opět nutný stůl sahající až k zemi.

Pokus 6 – Levitace 2

Popis pokusu: Na stůl se umístí váleček, který podle pokynů předvádějícího poskakuje.

Komentář: Jde o takzvanou impulzní levitaci, při které se tělesu udělí krátkodobý impuls působící proti gravitaci.

Vysvětlení: Pokus se koná ve stejném uspořádání jako na obr. 2. Odstraní se zarážky a místo železného válečku se na stůl položí válcový feritový magnet (z magnetické tabule). Střídavým spínáním obou spínačů se neustále přepólovává elektromagnet. Feritový magnet se proto vždy zpočátku odpuzuje (vznese se). Ve vzduchu se přetočí a padne na stůl opačným pólem.

Poznámka: Jako u pokusu 5.

Pokus 7 – Hmotnostní ekvivalent myšlenkové energie

Popis pokusu: Na citlivé váhy (nejlépe digitální) se nasype speciální látka z drobných krystalků. Hmotnost postupně vzrůstá, aniž by se váhy nebo látka viditelně ovlivňovaly. Za 15 minut může například hmotnost vzrůst o 1 gram.

Komentář: Již před lety odhalil jeden český pedagog a vědec, že myšlenkový energetický tok je kvantován. Základní částice myšlenkového toku se nazývají mentiony a pohybují se nadsvětelnou rychlostí.[1] Přesto splňují Einsteinovu formuli o ekvivalenci energie a hmotnosti: E = m·c² . V tomto experimentu se používá speciální látka vyrobená podle tajného návodu předvádějícího, která má jednu význačnou schopnost: beze zbytku měnit energii mentionů na hmotnost. Dovoluje tedy měřit energii vysílanou psychotronikem prostým vážením. Vzroste-li hmotnost o 1 gram za 15 minut, představuje to energii 9·10¹³ J, což odpovídá výkonu 10⁵ MW. Jeden či dva psychotronici by tak mohli zajistit energetickou spotřebu celé republiky, navíc výrazně ekologičtěji než jiné formy získávání energie.

Vysvětlení: Používaná látka je silikagelem, který přijímá vzdušnou vlhkost. Pokus se tedy – na rozdíl od pokusů elektrostatických – daří tím lépe, čím je vzduch vlhčí.

Poznámka: Silikagel je možné získat ze sáčků, které jsou přibalovány do krabic s elektronickými přístroji. Některé silikagely s přijímáním vzdušné vlhkosti mění barvu, což může předvádějící vhodně využít při komentáři. Silikagel je vhodné před pokusem vysušit zahříváním, například nad lihovým plamenem kahanu. Do pokusu pak musí být dobře uzavřen. Během tohoto pokusu lze provádět jinou činnost.

Pokus 8 – Působení živé a mrtvé vody na tok mentionů

Popis pokusu: Pomocník přinese dvě stejné kádinky (například s objemem 1 litru) s čerstvě připravenou živou a mrtvou vodu. Ponoří-li se zkušební těleso do mrtvé vody, začne po chvíli klesat ke dnu. Ponoří-li se pak zkušební těleso do živé vody, potopí se, po chvíli se však vznese k hladině. Po opětovném přemístění do mrtvé vody chvíli plave, teprve po chvíli klesne ke dnu. Pokus se několikrát opakuje.

Komentář: Živá a mrtvá voda se připravuje elektrolýzou dobré pramenité vody. Liší se pak obsahem aniontů a kationtů. Kromě různých léčebných účinků objevil experimentátor také zvláštní vlastnosti těchto dvou základních druhů vod: jsou usměrňovačem myšlenkových toků. Mrtvá voda dychtivě usměrňuje přenos mentionů z mozku do hmoty v mrtvé vodě ponořené, živá voda naopak umožňuje přenos opačný: hmota v ní ponořená se přenáší ve formě mentionů do mozku, který je takového přijímání schopen. K efektu přispívá výrazně i fokusace válcového tvaru kapaliny. Výsledkem je zvětšování hustoty tělesa ponořeného do mrtvé vody a naopak pokles hustoty tělesa ponořeného do živé vody.

Vysvětlení: Obě přinesené vody se liší teplotou. Zkušební těleso je duté, v jeho vnitřku se skrývá malý balónek naplněný vzduchem (obr. 3). Celé zkušební těleso je vyváženo přívažky tak, aby jeho hustota odpovídala hustotě vody teplé např. 25°C. Živá voda pak může mít teplotu například 40°C, mrtvá třeba 10°C.

Poznámka: Zkušební těleso je vždy třeba před předváděním pokusu vyzkoušet a podle stavu nafouknutí balónku upravit zátěž. Nevolíme teplotu živé vody větší než 40°C, prozradila by nás pára, navíc diváci jsou nedůvěřiví a mohli by po nás chtít, abychom se údajné vody napili.

Pokus 9 – Změna rovnovážné polohy labilní na rovnovážnou polohu stabilní

Popis pokusu: Na dřevěnou podložku klade experimentátor postupně 4 kuličky od největší po nejmenší, jednu na druhou. Pak zapůjčí kuličku i podložku divákům, aby si pokus také vyzkoušeli. Nikomu se nepodaří postavit na sebe ani 2 kuličky.

Komentář: Jak již bylo naznačeno v pokusu 2, nepatrná mentální energie stačí k ovládání těles v rovnováze. Velmi malé psychické úsilí, avšak velkou koordinaci mentálních pokynů vyžaduje udržení několika kuliček na sobě. Zkušený psychokinetik, je-li ve formě, udrží v rovnováze na sobě 4 kuličky. V tak velkém kolektivu diváků se někdy najde někdo, kdo je schopen na sobě udržet 2 kuličky. Kdyby se našel někdo, kdo by na sobě udržel 3 kuličky, byl by to poloviční zázrak, 4 kuličky, při vší skromnosti, udrží jen sám předvádějící.

Vysvětlení: Předvádějící staví ocelové (nezmagnetované) kuličky na dřevěnou podložku, do níž je z druhé strany zasazen permanentní magnet (obr. 4). Přihlížejícím ovšem dá s původními kuličkami podložku celodřevěnou.

Poznámka: Kuličky je nutné stavět na sebe velmi opatrně, aby jejich středy tvořily přímku kolmou k podložce. Kuličky totiž drží i v jiných polohách, které svým tvarem napoví podstatu triku. Výměna podložek závisí na nápaditosti experimentátora. Může například původní podložku sklidit a pak si teprve „vzpomenout“, že slíbil vyzkoušení divákům.

Pokus 10 – Mentální ohýbání kovové vidličky

Popis pokusu: Demonstrátor rozdá mezi diváky několik vidliček různých typů (aluminiové, alpakové, ocelové) a vyzve je, aby si zkusili mentální ohýbání, tak známé z televize. Pak vidličky sebere (nikomu z diváků se pokus nezdaří) a vybere si náhodně jednu. Slabým třením dvěma prsty vyvolá postupně rostoucí deformaci, která může vést až k ohnutí honí části vidličky proti rukojeti o 180°.

Komentář: Tento pokus se daří lépe psychotronicky nadaným osobám s fyzikálním a chemických vzděláním. Znají totiž strukturu kovu a mohou působit na orientace spinů elektronů a tak uvolňovat vazby mezi ionty v krystalové mříži cílevědomě.

Vysvětlení: Z divákům sebraných vidliček si vybere experimentátor tu, kterou měl jeho pomocník, který snahu o deformaci jen předstíral. Tato vidlička (nejvhodnější je kvůli zabarvení alpaková) má totiž nahrazenou část rukojeti olovem. Taková vidlička se vyrobí z nějaké staré, již nepoužívané vidličky, vyříznutím rukojeti v nejužší části v délce asi 3 cm a její náhradou vletovaným olověným válečkem odlitým ve vhodné formě. Olovo je třeba ještě dopilovat a zabrousit tak, aby sledovalo původní linii rukojeti.

Poznámka: Protože olovo velmi rychle oxiduje a jeho šedý zoxidovaný povrch by byl od zbytku vidličky nápadně odlišný, musíme vždy před pokusem olověnou část vyleštit jemným smirkovým papírem.

Pokus 11 - Myšlenková generace magnetického pole

Popis pokusu: Předvádějící se nakloní nad velkou magnetku tak, aby jeho mozek byl co nejblíže k magnetce, nedotýká se jí však žádnou částí těla. Soustředěným myšlením generuje magnetické pole výrazně silnější než magnetické pole Země, a tím donutí magnetku k pohybu. Při zvlášť velkém soustředění se podaří magnetku roztočit.

Komentář: V Dänikenovských filmech můžeme vidět záběry Rusky, která otáčí magnetkou. Věrohodnost mentálního generování magnetického pole oslabuje to, že dotyčná při pokusu pohazuje hlavou. Malomyslní pak mohou tvrdit, že má zmagnetovaný ocelový zub. Aby se v předváděném pokusu zabránilo podobnému podezření, experimentátor se vůbec nebude hýbat, dokonce ani nebude mluvit.

Vysvětlení: Při zdvihání magnetky (užívám staré tangentové buzoly), která je před experimentem postavena na zemi za demonstračním stolem, si předvádějící vsune do úst silný malý permanentní magnet. Otáčí ho jazykem (není ani tak důležitá blízkost mozku a magnetky jako úst a magnetky). Přizpůsobí-li vhodně frekvenci otáčení magnetu v ústech mechanickým vlastnostem magnetky, může ji i roztočit.

Poznámka: Podstatu tohoto pokusu je vhodné včas po předvedení prozradit nebo magnet vyndat včas z úst, hrozí jeho spolknutí, případně prozrazení zkreslenou řečí.

^[1] V této hypotéze nebyl autor myšlenky původní, již Božena Němcová a její chytrá horákyně věděly, že nejrychlejší na světě je myšlenka.