Jednoduchý reproduktor

Milan Rojko, Petr Vomastek

Při výkladu působení magnetického pole na vodič s proudem jsme při hodině fyziky na gymnáziu Menza (Buďánka) rozebrali nefunkční reproduktor a na jeho částech ukazovali princip jeho činnosti. Při této prohlídce se objevila otázka, zda by bylo možné funkční reproduktor vyrobit pomocí běžně dostupných materiálů. Student Petr Vomastek se tohoto úkolu ujal a na příští hodinu přinesl svůj výrobek. Cívečku reproduktoru ale navinul z drátku o velkém průměru, a tedy s velkou hmotností, a tak se první prototyp ukázal jako nefunkční, i když jsme jako magnet použili silný elektromagnet. Petr se ale nevzdal a na další hodině se reproduktor rozezněl i když magnetické pole vytvářel jen sloupek feritových magnetů. Stručný návod, který autor reproduktoru připravil, nyní uvádíme:

Z měkčího papíru jsem vystřihl plášť B o rozměrech a tvaru, který je patrný z obráz-ku. Plášť jsem slepil do tvaru mělkého kornoutu, u středu s nastříhaným límcem, připraveným k  vlepení papírové trubičky s navinutou cívečkou.

Trubičku o průměru asi o 2 mm větším než jsou průměry feritů, které jsem k vytváření magnetického pole používal, jsem stočil z obdélníku A. Jako materiál se mi osvědčil lepivý štítek, na jehož povrchu natočené závity smaltovaného drátku neklouzaly. Na tuto trubičku navlečenou na váleček přiměřeného průměru (tlustá fixka) jsem z měděného smaltovaného drátku o průměru 0,2 mm namotal těsně vedle sebe ve dvou vrstvách asi 40 závitů, které jsem zajistil lepidlem. Konce drátku cívky jsem nechal asi 20 cm dlouhé. Nakonec jsem trubičku zakončil jedním papírovým dnem.

Trubičku s cívečkou jsem potom vlepil ke kornoutu membrány a membránu na okraji přichytil k okraji plastové misky od Ramy, které jsem předtím odstřihl dno. Konce drátku cívečky jsem protáhnul dvěma protilehlými dírkami v membráně těsně u cívky, na drátku udělal několik závitů, aby byla cívka pohyblivá, a konce zbavené smaltu připevnil k misce.

Sloupeček z feritových magnetů jsem přilepil na překližkovou desku – ozvučnici, a na něj navlékl cívečku s reproduktoru. Vše jsem připevnil páskou izolepy tak, aby cívečka byla na magnetech volně pohyblivá a neseděla na nich celou svou váhou.

Reproduktor se zřetelně rozezvučel, jakmile jsem ho připojil k signálnímu generátoru a obstojně hrál i po připojení k reproduktorovému výstupu rozhlasového přijímače. Musím ale varovat experimentátory před tím, aby si vychutnávali svůj úspěch tímto způsobem déle než několik sekund. Ohmický odpor cívečky je menší než 1 Ω, a tak hrozí poškození koncového stupně přijímače.

Popsané parametry „samodomo“ reproduktoru jistě není nutné striktně dodržet, a tak možná se svým výrobkem docílíte ještě lepší zvuk, než se ozval mně. Přeji Vám mnoho zdaru.